14. 8. 2016

To vás tak strašně rozčiluji? Neurvalé způsoby protěžované rozhlasové redaktorky Barbory Tachecí

Doporučuji k poslechu rozhovor Barbory Tachecí s Martinem C. Putnou. Putna mi nikdy nebyl příliš sympatický, ale způsob, jakým se postavil proti hloupým otázkám snad nejhloupější redaktorky Českého rozhlasu se mi líbil. Nepřistoupil na její obvyklou hru, kterou uplatňuje v pořadu OSOBNOST PLUS, tedy "budete říkat to, co já chci a způsobem, jaký já chci", jako to udělali mnohem slušnější a zdvořilejší hosté než je on, ale způsob jejího vedení diskuse jí vytkl přímo ve vysílání. Není to nic nového. My posluchači Českého rozhlasu na hulvátskost a také na šišlání paní Tachecí dlouho upozorňujeme, ale už by si toho mohli povšimnout i odpovědní pracovníci Českého rozhlasu. Například šéfredaktor stanice Český rozhlas Plus Ondřej Nováček nebo programová ředitelka Eva Hazdrová Kopecká. Zvláště pro ně jsem opsal malou část z rozhovoru, ale takových míst je tam víc.
***
TACHECÍ: Vy používáte, pane profesore, takových hodně ostrých výrazů. Nezavedlo vás to někdy do úzkých? Já neříkám, že se mě ty výrazy nelíbějí, jsou jenom hodně ostré, na veřejný diskurs, nezdá se vám?
PUTNA: Zdá se mi, že v této diskusi mě k nim přivádíte vy.
TACHECÍ: To vás tak strašně rozčiluji, je to tak?
PUTNA: Způsob, jakým se tážete, mě vede k ostrým formulacím, a proto se snažím brzdit váš vliv do té míry v tomto rozhovoru abych …
TACHECÍ: Že neposloucháte otázky.
PUTNA: Ne, otázky poslouchám, ale snažím se odpovědět něčím, co je podstatné.
***
Myslím, že je správné, že se Martin C. Putna nenechal zastrašit agresivní a vlezlou redaktorkou Českého rozhlasu Barborou Tachecí a nepodlehl ani tomu, že dostal v Českém rozhlase hodinový prostor a paní Tachecí na její neomalenost upozornil.



Odkaz na zvukový záznam pořadu http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3684453

5. 8. 2016

Český rozhlas Dvojka: Groman vystřídal Dittricha na místě šéfredaktora

1. srpna 2016 došlo k výměně na postu šéfredaktora stanice Český rozhlas Dvojka . Miroslava Dittricha vystřídal Martin Groman.  Netřeba litovat odchodu pana Ditricha. Nutno sice přiznat, že za jeho vedení se vysílání stanice nezhoršilo z úrovně, kterou v roce 2011 nastolil Jaromír Ostrý. K zásadnímu zlepšení však nedošlo. V odpovědích na stížnosti posluchačů Radě Českého rozhlasu tvrdě obhajoval principy směru, který převzal po Ostrém.


 Nezbývá než doufat, že po příchodu pana Gromana konečně vyvane z té stanice duch Jaromíra Ostrého a Petra Duhana.




3. 8. 2016

Představy o životě a realita. (Věnováno 92. výročí narození mé matky)

   Jda na hřbitov, potkal jsem Olinu, spolužačku z gymplu. Právě se vracela z lékárny, kde byla vyzvednout léky pro svou 96 letou matku. Vůbec si nedovedu představit, jak bych se staral o svou matku, kdyby se dožila dnešních devadesáti dvou let. Já, se svými dlouhodobými zdravotními potížemi a celkovou neschopností.

   Přesto zrovna na Olině bych mohl ukázat, jaký způsob života jsem považoval v mládí za pro sebe ideální, ale pro mne byl nedosažitelný. Předně Olina pocházela z tzv. uspořádaných poměrů. Její otec byl významný literární historik, odborník na českou literaturu. Čili vysoce intelektuální prostředí. Měla dva sourozence. Už ve druhém ročníku na gymplu se Olina zamilovala do spolužáka Jardy. Zbytek studia na gymplu tvořili oba ve třídě nerozlučnou dvojici. Jarda byl nejchytřejší člověk ve třídě. Často toho věděl v různých přírodovědných a technických předmětech víc, než profesoři, kteří nás učili. Po maturitě šli Olina a Jarda každý na jinou vysokou školu, ale zůstali spolu. Krátce po promoci se vzali. Aby dostali byt, přijal Jarda místo mimo Prahu. Tam zůstali až do penze, i když Jarda po roce 1989 několikrát změnil místo. Olina místo neměnilo, byla celý život učitelkou na základní škole. Dnes už jsou oba v penzi. Vychovali, tři dětí, mají šest vnoučat. Takový jednoduchý, vztahově časně určený nekomplikovaný život.

   Po takovém jsem vždycky toužil. Když umřela před osmnácti lety moje matka a začal jsem žít definitivně tzv. "po svém“, uvědomil jsem si, že už jsem starý na směle životní plány stylu, který jsem popsal na příkladu Oliny a Jardy a že se budu už jen protloukat, jak mi to okolnosti dovolí. Samozřejmě si uvědomuji i výhody proti jiným lidem. Nerozvedl jsem se. Neonemocněla mi těžce manželka ani děti anebo neumřeli. Ale ten celkový životní směr, který bych považoval za správný, ten se mi také vyhnul.

   Když jsem se na ulici díval na Olinu, vypadala daleko starší než jiné moje spolužačky z gymplu. Opravdu babičkovsky. Žádný mejkap. Neuspořádané šedivé vlasy, nevýrazné oblečení. Ale v tom život nespočívá.

20. 7. 2016

Chuť tohoto léta? Hořká

Nic není náhoda? Zajímavé! Koncem minulého týdne jsem se přidal na facebooku k události výzkumu chuti, kterou tam založil redaktor časopisu Vesmír Marek Janáč (dříve tvůrce rozhlasového Meteoru). Událost, která je spojena s článkem v časopisu Vesmír, už jsem tady sdílel. Bohužel, Vesmír už není k dostání v každé trafice jako tomu bylo za mého mládí a tak mi pan Janáč u té facebookové události poradil, kde Vesmír mohu koupit. A stalo se něco neuvěřitelného. Vesmír jsem sehnal, zakoupil, měl ho v tašce a tu jde proti mně Marek Janáč! Nepotkal jsem ho dva roky - od té doby, co odešel z Českého rozhlasu! Chvilku jsme na ulici poklábosili. Měl jsem radost! Zase jsem si uvědomil, že bych byl rád, kdyby se Janáč do rozhlasu vrátil, ale zároveň jsem si uvědomil, že ještě dlouho nebude příznivá doba (jestli vůbec někdy nastane), aby v rozhlase vznikaly seriózní naučné pořady jako dřív.


Tak, a tady odkaz na tu facebookovou událost, týkající se výzkumu chuti - .https://www.facebook.com/events/906215849505483/





KUPTE SI PRÁZDNINOVÉ číslo vesmíru, dozvíte se víc!

VIDEO - výsledek mého experimentu



13. 7. 2016

Český rozhlas vytvořil novou funkci pro komunikaci s posluchači : OMBUDSMAN. Napsal jsem mu.

DOPIS PRO ROZHLASOVÉHO OMBUDSMANA  
■     ■
Vážený pan
PhDr. Milan Pokorný
ombudsman ČRo
                                                                               9.7. 2016


Vážený pane doktore,

děkuji Vám za reakci na mou zprávu přes webový formulář ombudsmana na webu. Víte pane doktore, rád bych ještě něco podotkl ke zpracování osobních údajů. Jedna věc jsou důvody, proč jsou tyto údaje zpracovávány, druhá věc je, zda se zpracováním údajů souhlasím nebo nikoli. Pokud je formulář sestrojen tak, že bez zaškrtnutí příslušného políčka vůbec nelze zprávu odeslat, nepovažuji to za správné.  Pošlu-li Vám tutéž zprávu e-mailem, nemusím žádný souhlas dávat a Vy ty údaje stejně zpracujete. Proto mi ten souhlas ve formuláři připadá nesmyslný.

   Vážený pane doktore, ve svém vystoupení v pořadu „Jak to vidíte“ 30. 6. 2016  jste uvedl příklady anonymů. Řekl jste, že anonymy se nezabýváte.  Myslím, že byste na své webové stránce měl tedy mít podobné vyjádření jako má Rada Českého rozhlasu.

Cituji:
„Rada ČRo v souladu se svými usneseními č. 55/06 a 11/10 nebude reagovat na stížnosti, které nebudou plně identifikovány, považuje je za anonymy. U stížností posluchačů zaslaných elektronickou poštou Rada reaguje pouze na ty, které jsou identifikovány jménem a adresou bydliště posluchače, tak jak to ukládá zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb., v platném znění.“  viz http://www.rozhlas.cz/rada/kontakt

   Třeba by Vám všichni posluchači plnou identifikaci nenapsali. Ale bylo by už na Vás, jak byste s těmi ne zcela podepsanými podněty naložil. Myslím si také, že není správné, když citované dopisy na Vašem webu necháváte bez podpisu posluchače, zatímco Vy sám se tam podepisujete se všemi tituly „PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman ČRo“  - viz např. http://www.rozhlas.cz/ombudsman/archiv/_zprava/cestina-ve-vysilani-a-oslovovani--1627707 

   Pokud citujete odpověď nějakého pracovníka Českého rozhlasu, neměl byste psát obecně „Vyžádal jsem si k tomuto tématu vyjádření příslušné pracovnice slovesné dramaturgie“ – viz http://www.rozhlas.cz/ombudsman/archiv/_zprava/narodni-pisne-rozhlasove-pohadky-dalsi-hudba--1628327  ale přímo napsat její jméno. Rada Českého rozhlasu uvádí autory odpovědí za Český rozhlas a myslím, že je to tak správně.

  Vážený pane doktore, já osobně bych měl sice řadu připomínek k vysílání Českého rozhlasu, ale nebudu Vás jimi zatím zatěžovat do doby, než se ustálí nějaký způsob komunikace mezi Vámi a posluchači. Doporučoval bych také  nějaký veřejně viditelný způsob diskuse mezi posluchači, ať už přes samostatnou stránku na facebooku anebo, ještě lépe přímo u Vašeho webu, tak jako je v této chvíli ještě třeba na stanici Vltava – viz http://www.rozhlas.cz/vltava/diskuse/_zprava/545551 Píšu Vám to i s vědomím, že  diskuse mezi posluchači jsou vedoucími pracovníky Českého rozhlasu neoblíbené, protože není v jejich zájmu, aby posluchači měli veřejnou platformu ke kritice vysílání.  
   
   Před časem tuto diskusi zrušil šéfredaktor Dvojky Dittrich  To bylo i podnětem posluchačských stížností. Rada Českého rozhlasu napsala v odpovědi“ „Pokládáme některé pasáže z vyjádření M. Dittricha za značně trapný pokus rétoricky zastřít motivaci kroku, jehož smysl je evidentní: šlo o odstranění veřejně dostupné kritiky.“  Podrobněji viz http://nerustestanicipraha.blogspot.cz/2015/09/rada-cro-odstraneni-diskuse-na.html   Mně osobně není jasné, zda s příchodem nového šéfredaktora nebude veřejná diskuse zrušena i na Vltavě.

Zdravím Vás
Tomáš Němec, Praha

■     ■


ODPOVĚĎ OD ROZHLASOVÉHO OMBUDSMANA    
■     ■


                                                                            11.7.2016     

Vážený pane Němče,

děkuji Vám za zájem o nově vzniklou funkci, kterou zastávám, i za Vaše podněty. Mohu Vás ubezpečit, že nové webové stránky i způsob nakládání s přijatými podněty byly připravovány ve spolupráci s Právním oddělením. Souhlas se zpracováním osobních údajů ve formě, ve které je v kontaktním formuláři uveden, je pro naplnění litery zákona o ochraně osobních údajů nezbytný. Většina dnešních webových formulářů přijetí takového souhlasu vyžaduje, nebo ho presumuje při odeslání zprávy.

Agenda ombudsmana Českého rozhlasu nespadá pod režim zákona 106/1999 Sb. Formulaci, kterou uvádí Rada Českého rozhlasu na svých stránkách, proto nelze pro účely kanceláře ombudsmana Českého rozhlasu převzít. Na základě Vašeho podnětu však budu dále konzultovat, jakým způsobem posluchače o způsobu nakládání s jejich podnětem a s jejich osobními údaji informovat.

Většina podání, dosud zveřejněných na webových stránkách ombudsmana Českého rozhlasu, byla přijata ve fázi, kdy se precizovaly podmínky zacházení s osobními údaji. Autoři podání neměli možnost tyto podmínky odsouhlasit v rozsahu, který by nám zatím umožnil zveřejnit jméno tazatele, a proto jsme povinni postupovat adekvátním způsobem.

Rozpor mezi zasláním podání prostřednictvím webového formuláře, kde je povinný souhlas se zpracováním osobních údajů, a prostřednictvím soukromé e-mailové schránky, kde tento souhlas vyžadován není, bude vyřešen jeho presumováním při odeslání zprávy. Informace o tom bude umístěna na webové stránky ombudsmana.
Chtěl bych Vás upozornit na to, že Rada Českého rozhlasu je ve vztahu k Českému rozhlasu ve zcela odlišném postavení než ombudsman Českého rozhlasu. Řadu postupů proto nelze porovnávat a inspirovat se jimi lze jen velmi obecně.

Agenda kanceláře ombudsmana Českého rozhlasu je stále v režimu zavádění, a jak jste sám uvedl, ustalování. Budu proto nadále pečlivě sledovat, které postupy jsou pro zachování hladké komunikace s posluchači nejvhodnější a zároveň nejpřívětivější. Zavedení platformy pro přímou veřejnou diskusi zatím zvažujeme jako případný úkol s delším časovým horizontem. V současné době zhodnocujeme veškeré výhody a nevýhody takového způsobu komunikace.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D.
ombudsman 
■     ■



Poznámka: Pokud byste také chtěli rozhlasovému ombudsmanovi napsat, uvádím odkaz na jeho webové stránky, kde najdete i několik možností kontaktů. http://www.rozhlas.cz/ombudsman/

30. 6. 2016

Poděkování Lukáši Hurníkovi, končícímu šéfredaktorovi stanice Český rozhlas – Vltava

Dnes je 30. června 2016. A to je nejen den, kdy si jdou děti pro vysvědčení, ale také den, kdy ve funkci šéfredaktora stanice Český rozhlas 3 - Vltava končí pan Lukáš Hurník. 




Milý pane Hurníku, děkuji Vám za to, že jste do poslední chvíle svého vládnutí dokázal udržet Vltavu na vysoké umělecké úrovni, klidnou, přátelskou k posluchačům a až na nezbytné části, které už nebyly ve Vaší moci, ušetřenou marketingových tahů vrcholových manažerů Českého rozhlasu za posledních šest let. Na rozdíl od nich máte ode mne na pomyslném vysvědčení velkou jedničku. Ode mne, jako od věrného, někdy však posměšně nazývaného konzervativního posluchače VŠECH stanic Českého rozhlasu. Věřím, že i v budoucnu, na jiném místě v Českém rozhlase budete i nadále prosazovat vysoké umělecké hodnoty a kultivovanost ve vysílání a přípravě programů. Přeji Vám i nadále hodně radostí ze života! DĚKUJI VÁM!

17. 5. 2016

Hledá se šéfredaktor rozhlasové stanice Český rozhlas Vltava! Termín podání přihlášky jen do 27. května!

UŽ JE TO TADY!!!
VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NA MÍSTO ŠÉFREDAKTORA ROZHLASOVÉ STANICE ČESKÝ ROZHLAS VLTAVA za odvolaného Lukáše Hurníka.
Termín podání přihlášky jen do 27. května!!!
***
Bylo by pěkné, kdyby pan René Zavoral a kolektiv dokázali vybrat někoho, kdo by se alespoň z poloviny blížil kulturním znalostem a lidským vlastnostem Lukáše Hurníka. Ale po pětiletém sledování práce vedení Českého rozhlasu a Rady Českého rozhlasu v to nevěřím. Na podání přihlášky je jen 10 dní - tedy do 27. května 2016. Vývoj stanice Vltava považuji odchodem Lukáše Hurníka za ohrožený, protože se obávám, že její další šéfredaktor/ka bude tzv. "píárový manažer", jako je tomu na jiných místech v Českém rozhlase. Proto prosím o široké sdílení této pracovní nabídky. Bylo by dobré podnítit  k podání přihlášky i lidi, kteří se zabývají kulturou, ale nejsou tolik průbojní jako "píáristé" a nemají tolik ambicí se vrhat do boje o vedoucí postavení. Jistě je takoví lidé najdou nejen mimo Český rozhlas, ale také v něm. Tím nemyslím zrovna ředitele brněnského studia Jaromíra Ostrého, který už dokázal zničit jednu celoplošnou stanici Českého rozhlasu (zvanou dříve Praha, dnes Dvojka). 
***
Na závěr tedy opět prosím o široké sdílení této pracovní nabídky, aby se dostala i k těm, kteří dění v Českém rozhlase tak podrobně nesledují, protože jsou ponořeni do své kulturní oblasti.


12. 5. 2016

Veřejná debata o rozhlasové stanici Český rozhlas Dvojka upevnila pozici šéfredaktora Miroslava Dittricha

Veřejná debata o rozhlasové  stanici Dvojka 11. května 2016 ukázala, že nemá smysl se rozčilovat. Prostě to tak je. Jsem rád, že jsem do rozhlasu nešel. Škoda času a nervů. Pozice šéfredaktora Miroslava Dittricha se tímto počinem jen ještě více upevnila.

Celou debatu můžete shlédnout v záznamu Českého rozhlasu.


9. 5. 2016

Příručka pro bezdomovce a web Proti chudobě

Včera jsem se zúčastnil ve VínoMaMu autorského čtení Zdeňka Straky. Šel jsem tam náhodně, protože jsem to měl zrovna při cestě a VínoMaM už dlouho žádné čtení nepořádal. Ukázalo se. že Zdeňka Straku znám od vidění, protože nedaleko prodává časopis Nový prostor. Čtení z jeho připravované Příručky pro bezdomovce mi nepřišlo moc veselé. Avšak ona příručka, která je ještě v pracovní verzi, mě připadla tak závažná, že tu na ni upozorňuji. Bude obsahovat nejen desatero, které by si měl uvědomit každý, který se ocitne bez domova, ale také přímo zážitky pana Straky zpracované do povídek. Zdeňku Strakovi se ony historky, z nichž dvě přečetl, zdály humorné, mě moc ne. Ale uvědomil jsem si, že každý z nás, který žije běžným životem a není opravdu extrémně bohatý, se jednou může ocitnout bez domova.

Zdeněk Straka je i autorem webové stránky "Proti chudobě" - viz http://protichudobe.cz/ a stejně nazvané facebookové stránky - https://www.facebook.com/Proti-chudob%C4%9B-673204802808870/info/?tab=page_info Obé stojí minimálně za to, aby si je prohlédl i  člověk, který žije ZATÍM v relativním dostatku,
Na citované facebookové stránce je zatím přihlášeno k odběru (tzn. "to se mi líbí") jen 17 lidí. Zkuste tam také kliknout na to tlačítko a vést tu stránku ve své evidenci -  viz https://www.facebook.com/Proti-chudob%C4%9B-673204802808870/likes?ref=page_internal&qsefr=1

23. 4. 2016

Inspirováno fotografem Jirkou

Půlnoční krásky,
uplynulé lásky,
přidaly mi vrásky.
Hladil jsem jim vlásky
a objímal těla,
jež se ke mně měla.
Aby duše zapomněla,
že umře v samotě
i po té
příjemné
fyzické
robotě.

22. 4. 2016

Inspirováno Šánou

Šána napsal:

Na dobrou noc (jitro)
Pořád si říkám - starej vole
I když to bude třeba bolet
Tak žít budu dál nezdravě
A milovat jen bezhlavě
I když mi bude třeba sto let

■■

Tomáš napsal:

Až přijdou nemoci,
nebude ti pomocí.
Dokud tě nic nebolí,
pozoruješ okolí.
Mravokárnost nemá smysl,
dokud máš veselou mysl.
Kdybych uměl žít jako ty,
nestahoval bych kalhoty.
Ale já mám potíže,
nervy spadly do díže.
Plácám se v tom životě
jako hadr na plotě.
Chybí mi ta láska,
co se rýmuje na slovo páska.
Chybí mi životě rým,
proto můj život není žádný šprým.
Každá noha jinak dlouhá,
po bezbolestné chůzi touha.
Co víš, Šáno, co ty, co ty,
co je nosit půl života
těžké ortopedické boty,
levou ruku mít chromou celý život,
nemohl být ze mne jako z otce pilot.
To se ti to tady, Šáno, pinká,
když tvůj život nebyl změněn od malinká.
Promarnil jsi svoje šance,
jak mít miliony v bance,
jak poznat, co je spokojenost
a nemuset se přitom opít na kost.

■■

20. 4. 2016

Diskusí posluchačského klubu KRAP se šéfredaktorem ČRo Plus Ondřejem Nováčkem jsem byl zklamán



   V sobotu 16. dubna jsem se zúčastnil setkání Klubu rozhlasové analytické publicistiky. Tak se dnes nazývá bývalý Klub přátel Šestky. Stanice Český rozhlas 6 už několik let neexistuje, byla zrušena předchozím generálním ředitelem Českého rozhlasu Petrem Duhanem. Poněkud krkolomný nový název klubu byl zvolen proto, aby se nevztahoval přímo k názvu stanice a aby mohl mít klub i širší zaměření. Bohužel však tento posluchačský klub zatím nevzal do své přízně soukromou stanici rádio ZET, která má podobné zaměření.

   Já sám nejsem členem KRAPu, ale jeho příznivcem, protože poslouchám různé stanice Českého rozhlasu a vadí mě, že většina posluchačů nedokáže být příznivci Českého rozhlasu jako celku a zaměřuje se na poslech pouze jedné stanice.

   Klub rozhlasové analytické publicistiky je založen na iniciativě posluchačů a nikoli na marketingových nebo programových složkách Českého rozhlasu. Klub nemá klasické volené vedení, ale v jeho čele stojí skupina dobrovolníků, kteří se častěji scházejí a koordinují e-mailem hodnocení spokojenosti poslechu stanice Český rozhlas Plus, občas vypracovávají hodnocení písemné a do něj zapracovávají názory celého členstva. Snahou KRAPu je občas se sejít, vyměnit si názory na pořady osobně a také se setkat se šéfredaktorem stanice a dalšími členy či spolupracovníky redakce a v diskusi si s nimi vyměnit názory na vysílání stanice. Pro zájemce o podrobnosti odkazuji na web KRAPu - https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/

   Tzv. jádro KRAPu vypracovalo obsáhlou sedmnáctistránkovou analýzu vysílání stanice Český rozhlas Plus, kterou e-mailem rozeslalo členům klubu.  K osobní diskusi se laskavostí Českého rozhlasu mohl sejít KRAP přímo v hlavní budově Českého rozhlasu v prostoru tamního rozhlasového muzea nazvaného Galerie Vinohradská 12. Téměř dvě hodiny probírali členové KRAPU to, čím je i není pro ně nově zavedené 24 hodinové vysílání stanice Český rozhlas Plus přínosné i to, co jim vadí.

   Pak přišli na setkání i členové redakce – nový šéfredaktor Ondřej Nováček a redaktoři Jan Bumba a Libor Dvořák.

   Ondřej Nováček vyslovil překvapení nad tím, že setkání s redaktory stanice iniciovali sami posluchači. Je spíš zvyklý na různé průzkumy, kdy posluchače k zodpovězení vybírá nezávislá agentura. Zklamáním pro mne bylo, že pan Nováček vlastně vyčlenil KRAP z okruhu běžných posluchačů. Ti, kteří poslouchají stanici pozorně s očekáváním, že se chtějí něco dozvědět a že chtějí, aby jim informace byly podány určitým způsobem, ti vlastně nejsou pro rozhlas tolik vítáni jako ti, kteří si mechanicky zvyknou na to, co jim rozhlas předloží. To, co přítomní posluchači uváděli jako nedostatky vysílání – například spěch ve vysílání, překotná mluva, nedokončování rozhovoru, nedostačený čas pro jednotlivé pořady, to pan Nováček považoval spíše za výhodu pro získávání většího počtu povrchnějších posluchačů. Pan Bumba dokonce přišel se sdělením, že světový trend v obdobném vysílání směřuje spíš k tomu, že v budoucnu by mohly být zrušeny jednotlivé pořady a vše by se mělo podřídit proudovému vysílání.

   Přesto pan Nováček řekl, že budeme-li mít konkrétní připomínky k vysílání, že je ochoten o nich diskutovat.  Uvedl jsem tedy jako příklad četných stížností na moderátorku Barboru Tachecí stížnost,  na kterou odpovídala Rada Českého rozhlasu na březnové schůzi – viz odkaz http://www.rozhlas.cz/rada/stiznosti/_zprava/stiznost-posluchace-o-velinskeho-na-relaci-cro-plus-den-podle-brezen-2016--1598684 . Šéfredaktor Nováček přiznal, že Barbora Tachecí má řečovou vadu, ale hájil ji tím, že je to vynikající dlouholetá redaktorka. Oponoval jsem tím, že vedení jejích rozhovorů v pořadu Osobnost Plus bývá vůči dotazovaným často velmi netaktní.  Předal jsem panu Nováčkovi odkazovanou stížnost ze stránky Rady Českého rozhlasu v písemné formě. Pan Nováček jen s nelibostí konstatoval, že asi bude muset psát nějaké odpovědi na stížnosti, ale bylo vidět, že stížnosti na paní Tachecí ho nechávají zcela klidným a že je si vědom, že názory Rady Českého rozhlasu i posluchačů jsou zcela zbytečné.

   V takto srdečném rozhovoru setrval s námi pan Nováček a dva jeho kolegové téměř hodinu a půl. První se rozloučil pan Libor Dvořák, který do diskuse příliš nezasahoval, ale jehož postoj k posluchačským názorům byl poměrně chápavý. Za chvíli po něm spěchal pan Nováček na vlak do Jihlavy a krátce po něm odešel pan Bumba, neboť je redaktor bez pravomocí a tudíž asi není dobré, aby se k něčemu vyjadřoval.

   Zaujalo mě, že na setkání KRAPu přišel i muž, který se představil jako bezpečnostní analytik Českého rozhlasu. Řekl, že se nezabývá vysíláním, ale vyhodnocuje bezpečnostní riziko v budovách. Setkání KRAPu po skončení v kuloáru okomentoval tak, že před tím, než přišli redaktoři Plusu, jsme působili jako kompaktní celek, kdežto při rozhovoru s redaktory jsme působili jako individuality. Usoudil, že bychom měli mít mluvčího.


   Ze setkání jsem si odnesl dojem, že posluchači, kteří vyžadují po stanici kvalitně zpracované pořady, budou nebo už jsou na okraji zájmu vedoucích pracovníků Českého rozhlasu.

Tomáš Němec


13. 4. 2016

Debata o budoucím fungování na sociálních sítích je zcela vážná věc

Lucie napsala:
Debata o budoucím fungování na sociálních sítích asi není žádná sranda. Je to zcela vážná věc. Takže budu zvědavá na webu Čro i na jiných webech. Jen tak to lze popohnat...

Začátek formuláře
Eugen napsal:
 Koho fungováni? Lidí zaměstnaných v klasických médiích?

Tomáš napsal:

 Furt je okolo mně víc lidí, kteří se pohybují mimo sociální sítě. Řekl bych, že základní dorozumívací prostředek je telefon. Ale už ne pevná linka. Přitom za mého dětství ani zdaleka každá domácnost telefon - pevnou linku neměla. Základním dorozumívacím prostředkem byl listovní dopis. Dnes už ani na většinu lidí neznám ani fyzickou adresu, kam bych papírový dopis napsal. Neexistují ani tištěné telefonní seznamy, kde se dala adresa dohledat. Děsí mě, že sociální sítě jsou ovládány soukromými firmami někde z druhého konce světa. K nim není žádné dovolání.

7. 4. 2016

Rada Českého rozhlasu upozornila ve výroční zprávě na četné stížnosti posluchačů ohledně vysílání stanice Český rozhlas Dvojka

Z výroční zprávy Rady Českého rozhlasu o činnosti Českého rozhlasu za rok 2015 (strana 7):
***
"Nápadně mnoho posluchačských stížností (18) se týkalo stanice Dvojka. Navzdory nemalému tematickému rozptylu spojovalo řadu podnětů směřujících vůči Dvojce to, že pisatelé – často s pádnými argumenty –poukazovali na přílišnou podbízivost zvukové grafi ky i řečového chování některých moderátorů. Rada ČRo si ke většině došlých stížností vyžádala vyjádření od vedení Českého rozhlasu. U agendy týkající se Dvojky (a nejen u ní) opakovaně docházelo k tomu, že poskytnutá vyjádření od ČRo dle mínění radních nebyla adekvátní posluchačským podnětům a argumentům, o které se kritika opírala. Rada ČRo se proto v některých svých odpovědích posluchačům kriticky vymezila vůči vyjádřením poskytnutým Českým rozhlasem. S ohledem na to i kvůli výkyvům v poslechovosti stanice Dvojka se radní rozhodli uspořádat veřejnou debatu o situaci a směřování stanice Dvojka. Předpokládaný termín je v období uzávěrky této výroční zprávy (20. 3. 2016) 11. květen 2016."
***

odkaz (zpráva ve formátu pdf - http://media.rozhlas.cz/_binary/03599460.pdf )

2. 4. 2016

Hana Švejnohová reagovala na vlnách Dvojky na ANALÝZU VYBRANÝCH POŘADŮ STANICE ČRO DVOJKA, kterou nechala vypracovat Rada Českého rozhlasu

   Dnešní díl pořadu "Nezatloukat" začala Hana Švejnohová tím, jak dopadl její pořad v odborné analýze pořadů Dvojky. Analýzu nechala vypracovat Rada Českého rozhlasu - viz odkaz http://media.rozhlas.cz/_binary/03588581.pdf  . Paní Švejnohová řekla, že se s výsledky analýzy plně ztotožňuje.  Myslím, že se analýzy, které konečně dotlačila Rada ČRo k nějakému konkrétnímu výsledku, stanou tématem obveselení Duhanových a v případě pořadu "Nezatloukat" i Ostrého pohrobků v Českém rozhlase.

   Zde je odkaz na stránku Rady Českého rozhlasu, k níž jsou připnuty čtyři odborné analýzy pořadů Českého rozhlasu- http://www.rozhlas.cz/rada/tiskovezpravy/_zprava/ctyri-odborne-analyzy-vysilani-ceskeho-rozhlasu-v-roce-2015--1593820 . Na tyto analýzy vyčlenil Český rozhlas v loňském roce skoro šest milionů korun. Nyní budou sloužit k radosti těch zaměstnanců a spolupracovníků Českého rozhlasu, jejichž pořady budou analýzy kritizovat. Podle mého názoru škoda peněz.

Doporučuji Vám poslechnout si ze záznamu alespoň několik prvních vět pořadu Nezatloukat 
odkaz http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3600829

1. 3. 2016

Marcel Šůcha už půl roku nevysílá na rádiu Kiss 98

 Od 1. září 2015 se už ani jednou neozval hlas mého  nejoblíbenějšího moderátora Marcela Šůchy na pražském rádiu Kiss 98. Čtyři roky bylo pro mě jeho ranní vysílání od 6 do 9 hodin vrtaným osvěžením v rozhlasovém éteru. Bylo to období, kdy do Českého rozhlasu nastoupil jako generální ředitel Peter Duhan a pod jeho vedením se pro mě téměř všechny stanice Českého rozhlasu staly neposlouchatelnými.

   Šůchův humor mě pomáhal vstávat. Překonal jsem i to, že hudební portfolio rádia Kiss 98 neodpovídalo přímo mému vkusu. Marcel Šůcha však dlouhodobě dokazoval, že mluvené slovo nemusí být ani na soukromém hudebním rádiu pouze vatovou výplní. Časem jsem si oblíbil i další moderátory – Pepu Libického, Martina Hájka, Petra Ticháčka, Vláďu Krásu a Davida Krédla. Vysílání oživovaly zprávařky, mezi kterými mě nejvíce zaujala Šárka Pašťalková.

Rádio Kiss 98 je regionální rádio, je součástí sítě rádií Kiss, jejich cílem je především živit se reklamou. Ale i ta reklama byla po určitou dobu dělána vtipně prostřednictvím hlasu herce Jana Maxiána. Pak se vysílání začalo měnit nepříjemným způsobem. Pražské zprávařky byly propuštěny a pražské zprávy začalo vytvářet jiné Kiss rádio. Na vlnách Kiss 98 se objevil pro mě nepříjemný hlas Jonáše Novotného. Začali se rychle střídat i denní moderátoři. Marcel Šůcha a jeho Ranní kartáč však naštěstí zůstávali.  Hlas Marcela Šůchy byl naposled slyšet 31. srpna 2015 a pak jakoby se po něm slehla zem. Jeho dvacetileté působení v rádiu se už zdálo řediteli Kiss rádií Martinu Hrochovi asi už příliš dlouhé. V krátké době zmizeli i další moji oblíbení moderátoři a rádio  Kiss 98 se zařadilo do nadbytku zbytečných hudebních rádií, které poletují českým rozhlasovým éterem a zvláště v Praze.

   Čekal jsem, že se hlas Marcela Šůchy objeví v jiném rádiu, ale nestalo se tak. Nevšiml si ho ani veřejnoprávní rozhlas, který kdysi přetáhl do Radiožurnálu  Petra Krále z podobného soukromého rádia Blaník.

   Myslím, že by bylo osvěžující, kdyby se Marcel Šůcha opět někde vynořil. Škoda jeho talentu, když rozhlasový éter je přeplněn netalentovanými rozhlasovými redaktory a moderátory.

Připomeňme si zvukovou upoutávku na Ranní kartáč Marcela Šůchy na rádiu Kiss 98. 

21. 2. 2016

Několik vět Vojtěcha Varyše

   Na facebookové stránce pana Ondřeje Suchého se mi objevil odkaz na článek jisté Aničky Vančové, která 19. února kritizovala to, co napsal jistý Vojtěch Varyš v Mladé Frontě dnes 11. února o své návštěvě představení Divadla Semafor a o svých pocitech ze hry Čochtanův divotvorný hrnec.  Snažil jsem se originál Varyšova článku najít na volném internetu, bohužel tam však nebyl. Shánět více než týden staré tištěné noviny je pro mne téměř nemožné.  Takové tištěné noviny prosviští časem a pokud je nikdo nepřipomene, zmizí to, co v nich bylo napsáno v propadlišti dějin.  Nicméně Anička Vančová  si patrně 11. února MF DNES koupila a  svou rozhořčenou kritiku Varyšovy divadelní recenze pověsila na internet, Kritika Aničky Vančové na rozdíl od Varyšova článku je snadno dostupná.  Jmenuje se „Primitivní, trapný humor, starýzmatený pán, co už patří do domova důchodců… Tragická zpráva o útoku na JiříhoSuchého. Komentátor to přepískl, škrabopisný hanopis, bouří se čtenáři“

Pod facebookovým odkazem pana Ondřeje Suchého bylo již více než sto rozhořčených komentářů na podporu pana Jiřího Suchého.
   Například Pavel Harazim napsal:
 Článek p. Varyše jsem nečetl. Nicméně pro mě a moji generaci P. Suchý je kulturní fenomén. Pane Suchý skláním se před Vámi a nic si z toho nedělejte. Blbci se najdou v každé době,“ 
Zarazilo mě, kolik lidí podobně vyjádřilo své rozhořčení, aniž Varyšův článek  četlo. Já jsem četl už řadu Varyšových divadelních recenzí. Některé byly pro mne hodně diskutabilní. Na rozdíl od mnoha komentátorů, kteří slyšeli jméno Vojtěcha Varyše nyní poprvé v souvislosti s Jiřím Suchým, já vím, že je to vystudovaný divadelní vědec a divadelními recenzemi se zabývá už řadu let.
   Ačkoli většina komentátorů se hned dala strhnout davovou psychózou na podporu pana Jiřího Suchého a divadla Semafor, já jsem hledal, kde bych si článek, který způsobil tolik rozruchu, mohl přečíst.  Kupodivu jeho sken jsem našel na webové stránce pana Jiřího Suchého. Pan Suchý ho připojil ke své obsáhlé reakci Jaroslavu Pleslovi, šéfredaktorovi deníku MF DNES – viz  Zápisník Jiřího Suchého .

 Pro objasnění, co vlastně způsobilo takový rozruch, vkládám Varyšův článek i sem.


Pro ty, kteří si myslí, že se neznámý Varyš náhle objevil jen proto, aby zaútočil na pana Jiřího Suchého, doporučuji, aby si přečetli například některou z jeho 66 divadelních recenzí umístěných na serveru NADIVADLO – viz Vojtěch Varyš.

 Vojtěcha Varyše dlouhodobě zajímá pojetí elit ve společnosti a jejich postavením oproti „normálním lidem“. Doporučuji shlédnout jeho televizní debatu s egyptologem Miroslavem Bártou o moralizování elit . odkaz na záznam České televize z 19. 8. 2015.

   Neupírám Vojtovi Varyšovi (kterého znám řadu let osobně) právo na kritický názor, dokonce ani jeho postoj na odmítnutí Semaforu. Co mi však na tom článku vadí je, že se tváří jako recenze semaforského představení, ale je to spíš takový výkřik, jakých je dnes plný facebook. Už to, že Varyš přiznává, že opustil představení před koncem, je věc, za kterou by se měl stydět. To by snad profesionální divadelní kritik neměl nikdy udělat anebo by to aspoň neměl veřejně přiznat, protože tím snižuje svou odbornou úroveň Připadá mi to, jako kdyby chirurg odešel od rozdělané operace s tím, že ono to nějak dopadne i bez něj. Z reakce Jiřího Suchého je vidět, že jeho odpověď je daleko fundovanější než Varyšova kritika.
   Nyní vložím komentář, který jsem přidal včera mezi tu více než stovku komentářů pod status, v němž bratr pana Jiřího Ondřej sdílel rozhořčený článek Aničky Vančové, tedy ještě před tím, než jsem měl možnost si článek Vojtěcha Varyše přečíst v plném znění:
■   ■
Bohužel mohu jen konstatovat, že patrně jen mizivá menšina onen komentovaný článek opravdu četla. Asi se o něm dozvěděli jako já pouze z onoho recenzního článku, který je odkazován v tomto statusu. Budu si muset onen článek opatřit, abych si ho přečetl, přestože týden staré noviny těžko půjde sehnat. Znám mnohé jiné Varyšovy recenze. Vím, že jsou tvrdé. Jenže nikoho celkem nenazvedly, až když se dotkl národního pokladu, jakým je pan Jiří Suchý. Vojtěchu, Vojtěchu, cos to udělal? Budeš za to tvrdě pykat! Musím však se pana Jiřího Suchého také zastat. Nedávno jsem viděl v televizi záznam představení "Koncert o čtyřech kapitolách" -http://www.ceskatelevize.cz/.../11267066865.../21554215207/ Pravda, představením jako takovým jsem nebyl příliš uchvácen. Obdivoval jsem však, že ho pan Jiří Suchý dal dohromady ve věku, kdy jeho mnohým současníkům už to ani moc nemyslí a jsou tolik stiženi chorobami stáří, že se aktivně nemohou věnovat už ničemu. Ve zmíněném televizním záznamu byl občas pohled do publika. Sál opravdu nebyl nabit mladými lidmi. Ale byl úplně plný. Plný lidí, blížících se věkem věku pana Jiřího Suchého. Zaznamenal jsem i několik známých tváří - např. prof. Pafko, režisérka Sommerová, novinář Hvížďala. Na publiku bylo vidět, že je s představením spokojené a že se na pana Jiřího Suchého rádo přišlo podívat. I starší lidé mají nárok jít do divadla na něco, co se jim líbí. Suchého Semafor je totiž spojen s jejich vzpomínkami na mládí a oni stárnou s ním. To zatím mladý Vojtěch Varyš nemůže pochopit. Možná, že jen ve svém článku (který já jsem nečetl), jen nezohlednil to, že on patrně nepatří mezi cílové publikum současného Semaforu. Rozhodně současný Semafor má stále pro koho hrát. Myslím, že by mu náležela i vyšší dotace než kterou zmiňuje Varyš.  Jiří Suchý totiž mnohokrát říkal, že vzhledem omezeným financím může psát jen velmi komorní hry s malým obsazením. Jako velký klad pana Jiřího Suchého musím vyzvednout, že nemá dlouhodobý pořad ve veřejnoprávním rozhlase, což mají jiní starší umělci, patrně aby se na ně nezapomnělo. Tím nemyslím zrovna jeho bratra Ondřeje Suchého. Ten tam sice pořad má, ale živil se celý život jako rozhlasový a televizní redaktor. Myslím však, že pokud máme demokracii, tak že i mladý divadelní kritik Vojtěch Varyš může napsat, co si myslí o představení pana Suchého, které navštívil. Varyš rozhodně není ten, který ovlivňuje rozdělování dotací.
■   ■ 

   Závěrem chci říct, proč jsem celý tenhle svůj  dlouhý článek napsal a vlastně tím jen Varyšův kritický  článek zviditelnil. Pro mě osobně je Semafor Jiřího Suchého nezpochybnitelná hodnota našeho divadelnictví a kultury vůbec. Myslím si však, že Varyšova kritika nemůže Semaforu nijak uškodit. Už proto že je hodně odfláknutá, není postavena na argumentech, ale na kritikově snaze stát se sám středem pozornosti. Ale tím hlavním důvodem je, kolik se na facebooku okamžitě ozvalo lidí kteří Varyšův článek znali jen z doslechu a z druhé ruky, ale neopomněli se o něm vyjádřit pohrdlivě a napsat, že „ho nikdo nezná“. Divadelních kritik napsal Vojtěch Varyš už tolik, že pokud se někdo zajímá o divadlo, o Varyšovi už slyšel.  Poněkud mi to připomnělo situaci, která byla v roce 1989, když jsme mnozí byli vybízeni, abychom odsoudili petici Několik vět, kterou však jen málokdo měl příležitost číst. Rozdíl je v tom. že Varyš není disident ani prominent a divadlo Semafor není závislé na tom, co o něm napíše jeden divadelní kritik ze zcela jiné generace. To je poprasku kvůli několika větám Vojtěcha Varyše!


Dodatek:

Na facebooku napsal význačný divadelní režisér a spisovatel David Drábek káravý status směrem k Vojtěchu Varyšovi. Z diskuse pod tímto statusem jsem se dozvěděl, že Varyšův článek nebyl recenzí divadelního představení, ale glosa. Já jsem také nepochopil, že to není recenze představení, ale glosa. To jsem se dozvěděl až z nějaké odpovědi, kterou tam Vojta výše napsal. Facebook je bohužel dost nepřehledný, takže sem odkaz lze dát jen přibližný. Vojta píše "nešlo o recenzi“  Já občas, někdy většinou jeho myšlenkovým pochodům nerozumím. Nevěděl jsem původně, že jeho článek o panu Suchém je napsán v rámci jeho pravidelné rubriky v MF DNES. To Anička Vančová, jejíž původní článek (rozhořčení) odkazoval Jiřího bratr Ondřej Suchý, neuvedla. Jak jsem napsal výše, takové jedno číslo tištěného deníku prosviští historií, a kdo si ho nekoupí ten den, už nemá šanci. Myslím, že novináři, píšící do tzv. renomovaných periodik by se měli naučit různé drobné literární žánry naučit rozlišovat tak, aby to poznali i čtenáři.

   Vojta je určitý typ bohéma, který patrně nemá potuchy o praktickém každodenním provozu divadla. Já jsem nepochopil, proč by nemělo být provozováno divadlo, do kterého zrovna já nechodím. V Semaforu jsem byl osobně naposled asi v roce 1972 na hře Čarodějky. Přitom však uznávám, že toto divadlo má smysl. Nesouhlasím s Varyšovým výrokem že "divadla jako muzea nefungují". I když takové typicky muzeální divadlo znám jen jedno a to je Divadlo Járy Cimrmana, které své staré hry udržuje stále živé.

12. 2. 2016

Co v Radioforu odhalila stálá přispěvatelka, posluchačka Věra Bosáková

Dnešní tzv, kontaktní pořad Radiofórum na stanici Český rozhlas Plus  byl na téma, zdali má smysl manželství. Stálá posluchačka paní Věra Bosáková se svěřila s tím, že zůstala svobodná. Moderátorka Helena Šulcová se překvapeně zeptala čím to a paní Bosáková sdělila, že manžel by po ní možná chtěl sex příliš často. Zároveň sdělila, že muži se jí líbí, že v okolí se jí líbí osmnáctiletý mladík,  Zároveň však řekla, že má splněno, protože potomka má a potomek je už v manželství. Jindy velice ostrá moderátorka Helena Šulcová vedla celý pořad velmi laskavě, ale nakonec se ukázalo, že se její povaha patrně nezmírnila, jen bojuje s nemocí, protože závěr pořadu prokašlala. Přemýšlel jsem, jestli paní Šulcová také nekašle na manželství.

Doporučuji pořad k poslechu! Skvělá půlhodinka veřejnoprávního rozhlasu!

odkaz na záznam http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3568221