Pozdě napsaný článek - 4.část

26.11.2006 19:02 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Pozdě napsaný článek - 4.část

věnováno 80.výročí založení České společnosti ornitologické a památce profesora Zdeňka Veselovského

   Po roce 1989 se ČSO začala proměňovat, aby  mohla více  spolupracovat se zahraničními společnostmi. Dnes zaměstnává její sekretariát osm mladých lidí, kteří komunikují se zahraničím kvalitativně zcela odlišným způsobem než tomu bylo dříve. ČSO má přes dva a půl tisíce členů.

   Na schůzi 25.listopadu jsem potkal i Jardu Škopka. Po 25 letech práce v Kroužkovací stanici Národního muzea odešel ze zaměstnání profesionálního ornitologa a zabývá se popularizací v rámci občanského sdružení Ornita.

  Jarda mi řekl, že chtěl dát v profesionální ornitologii šanci mladým, kteří více rozumí počítačové technice než naše generace padesátníků.

   Na tu schůzi jsem se oblékl do smutečního obleku. Pan profesor Veselovský zemřel jen před jedním dnem. Spolu s ním odešla část mého mládí. Na vysvětlenou dodávám, že jsem se s profesorem Veselovským znal jen zběžně v rámci své původní profese. O jeho soukromém životě nevím naprosto nic. Proto mě překvapilo,  když e-mail oznamující jeho odchod, končil slovy:

■     ■

Protože přímí pozůstalí pana profesora žijí dlouhodobě v zahraničí a vzhledem k jeho zásluhám bude pohřeb i všechny náležitosti s ním související zajištěn a vypraven ze Zoo Praha za spolupráce hlavního města Prahy.

■     ■

Také na stránce ZOO Praha  byla podobná informace. Přesto, že je smrt profesora Veselovského smutnou událostí, byl podle mého názoru jeho život dobře naplněn. Jeho pozůstalostí je nejen jeho literární a vědecká činnost, ale hlavně nejméně dvě instituce, kterým vdechl svou osobnost a které předal svým odborným následovníkům, aby je dále rozvíjeli podle tempa doby.

komentáře 1

Komentáře

[1]30.11.06 10:28:18Lebeda

Pozdě napsaný článek. Píšeš pozdě a málo. Jak žiješ příteli? Sice nemrznem, ale je blbé počasí, inverze i nálada. K tomu různé neduhy, starosti, povinosti, blbé vyhlídky.. Ale, i když nemám čas se sejít, jseš pro mne důležitej. Každej měsíc kolem 20. jsem ve vaší ulici autem s klukem na firmě pro peníze. Ale nezvoním na tebe, protože by ses musel oblíct a jít před barák jen pro to, abych ti řekl ahoj, jak žiješ.. Ahoj Tomíku!

Pozdě napsaný článek - 3.část

26.11.2006 18:50 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Pozdě napsaný článek - 3.část

věnováno 80.výročí založení České společnosti ornitologické a památce profesora Zdeňka Veselovského

    Když na jarní schůzi České ornitologické společnosti vzpomínal profesor Veselovský na starší ornitology než je on sám a na své začátky, uvědomil jsem si že on naplnil své původní představy o životě, kdežto já nikoli.

 

 Profesor Veselovský se nerozptyloval studiem jiných oborů a přebíháním od profese k profesi. Já jsem za život vystřídal čtyři druhy profese.

   Někdo by mi mohl říci, že při své celoživotní tělesné vadě jsem si měl vybrat zcela jinou původní profesi. Já však jsem spokojen. Přestože jsem se etologií a zoologií v praxi zabýval jen menší část života, velmi ovlivnily mé myšlení i život. Jsem si vědom etologických zákonitostí, kterým se nevyhnou zvířata, ale nemohou se jim vyhnout ani lidé, tedy ani já. Toto vědomí mi pomáhalo nalézt řešení různých těžkých životních situací.

   Za ta léta se i Česká ornitologická společnost proměnila. Na schůzích vídávám řadu členů, kteří v době svých větších životních sil převzali na svá bedra různé funkce a úkoly společnosti. Zcela dobrovolně a zadarmo. Nyní už aktivně nepracují, ale schůze navštěvují stále.

na schůzi ČSO v sále

v kuloárech

Důležitou součástí schůze je přestávka. Dají se tam domluvit společné akce nebo koupit publikace.

Na letošní březnové schůzi byla i výstavka kreseb dětí, které malovaly ptáka roku.

Volil se i nový výbor společnosti. Výsledky byly hned graficky zpracovány za pomocí notebooku a projektorem promítnuty na plátno.

Současný předseda ČSO prof. Karel Šťastný byl zvolen i na další období. U notebooku sedí tajemník společnosti Lukáš Viktora.

Na březnové schůzi promítl režisér přírodovědných dokumentů RNDr. Jan Hošek (vlevo) hrubý sestřih svých dvou nejnověších filmů o české krajině a ptácích. Po promítání si vyslechl připomínky ornitologů.

klikni - 4.část

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Pozdě napsaný článek - 2.část

26.11.2006 18:43 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Pozdě napsaný článek - 2.část

věnováno 80.výročí založení České společnosti ornitologické a památce profesora Zdeňka Veselovského

   V roce 1975 převzal profesor Veselovský vedení Československé společnosti ornitologické po náhle zemřelém docentu Waltru Černém, jehož byl i žákem. Bylo to právě v roce, kdy já jsem měl zapsán předmět ornitologie na katedře zoologie. Zkoušku jsme tedy my, studenti postižení odchodem věhlasného pedagoga doc. Černého, dělali u (tehdy již) docenta Veselovského. Jako učebnice nám sloužila část přednášek docenta Černého, ale také dva díly rozsáhlé encyklopedie „Světem zvířat“ dr. Jana Hanzáka z Národního muzea. Díly o ptácích a savcích napsal dr. Hanzák spolu s doc. Veselovským. Knihy byly sice koncipovány pro dospívající mládež, ale obsahovaly na tehdejší dobu nejnovější taxonomické a biologické poznatky.

   Na rozdíl od několika svých spolužáků nebyl jsem v době studií členem ČSSO. Byl jsem v té době pouze členem Zoologické společnosti a Etologické společnosti.  Do ČSSO jsem se dostal až po roce 1977, kdy jsem byl zaměstnán ve Výzkumné stanici pro chov koní ve Slatiňanech. Splnil se můj sen. Profesionálně jsem se tam zabýval etologií! Bylo to sice v oboru zemědělství, kam chov koní patří, ale metodika byla stejná. Mohl jsem jezdit na etologické konference a sledovat pokroky československé a světové etologie. Jednu zásadní nevýhodu to však mělo. Ztratil jsem běžný kontakt s tím, co se děje v Praze, se svými spolužáky a učiteli. Moji spolužáci, kteří se uchytili v Praze a blízkém okolí se však každý týden scházeli v jedné hospodě. Byl to pravidelný termín a stejná hospoda a tak když jsem přijel náhodně ten den do Prahy (bylo to třeba jen jednou za několik týdnů), šel jsem do hospody a vždycky jsem tam někoho našel. Do té hospody nechodili jen moji nejbližší spolužáci, ale také současní studenti zoologie. Chodili tam dokonce i gymnazisté, kteří se na studium zoologie připravovali a většinou byli členy ČSSO. Časem i většinu mých  spolužáků rozvál vítr po republice, ale setkání v hospodě zůstala pravidelně dlouhá léta. Soustředila se okolo nadšených ornitologů, ať už amatérských nebo profesionálních.  Diskuze se většinou soustředily na to, kde sehnal kvalitní odchytovou síť nebo sklopku.Jedním z nich byl i můj spolužák a od školy dlouholetý pracovník Kroužkovací stanice Národního muzea dr. Jaroslav Škopek.

   Po šesti letech strávených ve Slatiňanech jsem se vrátil zpět do Prahy. Z důvodů, jejich vysvětlování zde nemá význam, jsem změnil i obor zaměstnání. Začal jsem se zabývat vývojem a výrobou léčiv. Odchod z profese mě mrzel, protože jsem začal ztrácet kontakt s oborem, ke kterému jsem vždy upínal myšlenky své seberealizace a začal jsem ztrácet kontakt i s lidmi z profese. Tehdy mě Jarda Škopek vyzval, abych se stal členem Ornitologické společnosti. Udělal jsem to a bylo to správné. Mohl jsem jezdit s Ornitologickou společností na víkendové exkurze, byl jsem ve styku s původní profesí, i když už jen amatérsky.  Na krásné exkurze po celé republice, kam jsem se dostal před lety s ornitologickou společností, nelze zapomenout.  Patřila k nim i sekretářka společnosti, vitální, tehdy již starší paní, paní Jitka Malátová, která tyto exkurze spolu s Jardou Škopkem organizovala. Jí ptáci nezajímali, byla to už paní v důchodu, ale byla nesmírně spokojená, když pomohla zorganizovat exkurzi tak, že byli všichni účastníci spokojení.

   Později, když jsem začal mít větší zdravotní potíže, na exkurze jsem už nejezdil. Obě pražské členské schůze se však snažím navštěvovat pravidelně. Dlouhá léta se konaly v přednáškovém sále Čs. strany lidové v paláci Charitas na Karlově náměstí, později v domě Čs. společnosti vědeckotechnické na Novotného lávce poblíž Muzea Bedřicha Smetany a nyní se konají v divadelním sále základní školy ve Vršovicích.

 

Ve vršovické základní škole se konají poslední tři roky schůze ČSO.

klikni - 3.část

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Pozdě napsaný článek - 1.část

26.11.2006 18:34 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Pozdě napsaný článek - 1.část

věnováno 80.výročí založení České společnosti ornitologické a památce profesora Zdeňka Veselovského

 

   Česká ornitologická společnost  má dvě celostátní schůze. Jednu na jaře, jednu na podzim. Jarní schůze bývá výroční, to znamená, že se členové dozví i různé administrativní záležitosti, např., zprávu o hospodaření, zprávu o činnosti, zprávu revizní komise atd. Letošní jarní výroční schůze byla o to zajímavější, že zahajovala rok 80.výročí založení společnosti.  Na schůzi zavzpomínalo několik významných členů  na uplynulá desetiletí společnosti i na své ornitologické začátky. Jedním z nich byl i profesor Zdeněk Veselovský, bývalý dlouholetý předseda ČSO (od roku 1975), významný český zoolog, který stál téměř 30 let v čele pražské zoologické zahrady.

Profesor Zdeněk Veselovský vzpomínal na výroční schůzi ČSO na historii společnosti a na své začátky. V popředí ing. Pavel Pelz, známý lovec hlasů ptáků.

   Tato jarní chůze na mne poměrně velmi emotivně zapůsobila.  Uvědomil jsem si, že příští rok tomu bude 30 let, kdy jsem opustil Přírodovědeckou fakultu, na které byl prof. Veselovský jedním z mých učitelů. Hned po schůzi jsem si říkal, že u příležitosti 80 let České (dříve Československé) ornitologické společnosti napíšu do Tomova deníku článek. Dokonce jsem si tentýž den připravil fotografie ze schůze a v počítači je vhodně upravil. Psaní článku jsem však z důvodu jiných naléhavostí odkládal, až se přiblížil termín podzimní schůze ČSO. Řekl jsem si tedy, že článek napíšu po podzimní schůzi. Ta se konala v sobotu 25.listopadu 2006.  V pozdních večerních hodinách 24.listopadu jsem otevřel nečekaný e-mail. Profesor Veselovský po krátké těžké nemoci zemřel v motolské nemocnici, den před konáním podzimní schůze České ornitologické společnosti. Můj článek tedy přichází pozdě, i když by si ho stejně pan profesor Veselovský nikdy nepřečetl.

   Ačkoli jsem absolvoval  zkoušku z ornitologie právě u profesora Veselovského, nikdy jsem nebyl tím pravým ornitologem ve smyslu, jakým jím je většina kmenových členů ČSO a to i těch amatérských. Nikdy jsem nechytal ptáky a nekroužkoval je.  Zajímali mě spíše savci, hlavně jejich etologie, tedy chování.

   K etologii mě vlastně také přivedl profesor Veselovský. Jako student prvního ročníku gymnázia navštěvoval jsem tehdy jeho přednášky o etologii. Bylo to v roce 1969, ještě před nástupem normalizační atmosféry. Přednášky se konaly ve velké posluchárně Purkyňova ústavu v Praze na Albertově. Cyklus tehdy vedl ředitel pražské ZOO dr. Veselovský (nejsem si jist, zda byl v té době už docentem) a PhDr. Jaroslav Madlafousek z Psychiatrického ústavu ČSAV. Musím říci, že oba mě pro etologii zcela nadchli. Dozvěděl jsem se o zakladatelích etologie Niko Tinbergenovi a Konrádu Lorenzovi.

   Okouzlila mě jeho kniha Praobyčejná zvířata, která vyšla v roce 1964 v nakladatelství Mladá Fronta v edici Kolumbus. V roce 1969, kdy jsem se o ní dozvěděl, už byla dávno rozebrána a tak jsem si ji opakovaně půjčoval z knihovny. Byla to vlastně první česká populární učebnice etologie. Během svého života ji profesor Veselovský stále přepracovával a doplňoval a opětovně vydával pod pozměněnými názvy. Například v roce 1974 „Vždyť jsou to jen zvířata“ a v roce 1992 „Chováme se jako zvířata?“. Posledně jmenovaná dokonce získala ocenění jako nejkrásnější kniha roku. Když vyšla ta z roku 1974, sloužila mi dokonce jako vysokoškolská skripta, protože v té době jsem dělal u profesora Veselovského i zkoušku z etologie. Poslední vydání tohoto celoživotního díla profesora Zdeňka Veselovského má název Etologie

a bylo vydáno nakladatelstvím Academia v roce 2005. Původní vydání z roku 1964 jsem sehnal v osmdesátých letech v antikvariátu.

klikni - 2.část

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů

Souboje o parkovací místo v centru Prahy

13.11.2006 13:21 - 02. Deník -trvalý odkaz

Souboje o parkovací místo v centru Prahy

  Nedávno se mi opět naskytl pohled, který vídávám poslední dobou dost často.

Přijelo auto odtahové služby a začalo nakládat osobní vůz, který nesprávně parkoval.

 

Vždycky mě fascinuje, jak takové nakládání probíhá rychle. Řidič odtahového auta vysune zezadu lyžiny, připevní auto stojící za ním na lano a opatrně, ale v podstatě velmi rychle vytahuje auto na plošinu za kabinou náklaďáku. Přítomný policista mezitím  digitálním fotoaparátem zaznamenává, kde bylo auto nesprávně zaparkováno.

Osobní auto je naloženo a odtahová služba je chystá odjet. V poslední době stále  častěji vidím, že na poslední chvíli přibíhá provinilý majitel osobního auta a žadoní, aby bylo auto navráceno zpět na zem.

Bez pokuty se to  ovšem neobejde.

Tentokrát ještě ani nebyla pokuta dojednána a auto sundáno a už těsně za vůz odtahové služby s naloženým autem, na místo se zákazem parkování, zaparkoval další automobil.

   Jeho řidič se jal vysvětlovat policistovi, že je invalida a že si jde jen pro lék do několik metrů vzdálené lékárny.

   Policista byl vstřícný a tak chvilku se sundaváním auta počkal.  Šel jsem do téže lékárny. Muž si opravdu jen vyzvedl lék a hned se vracel zpět.

Připadalo mi to však legrační. Na místě zákazu zastavení stály vlastně v jedné chvíli dvě osobní auta najednou. jedno bylo blokováno druhým. To je situace!!!

Dodatek 21.11.2006:

Další kořist na stejném místě!!

Tentokrát byl lov úspěšný, majitel nepřiběhl na poslední chvíli a auto bylo během pěti minut pryč!!!

komentáře 2

Komentáře

[1]15.11.06 18:27:20Petacchi - www - email

Pěkné :-)

[2]25.11.06 18:34:56Tenisák - www

Ahoj Tome, poto všem jsem se nakonec s admiem dohodl, a blog se vším všudy, jsem přestěhoval na jinou doménu, i když administraci mám na webgardenu. Je to http://cumakuv.denicek.eu/ Doufám, že změna adresy už je naposledy, jinak se z toho zblázním. Tak se zatím měj,a ahoj.