26. 7. 2007

Zajímavý článek

26.07.2007 05:47 - 13. Zajímavé stránky -trvalý odkaz

Zajímavý článek

Co si myslí písničkář a publicista Jan Burian o pornografii

    Chci upozornit na zajímavý článek Jana Buriana: Jiná doba 
(klikněte na podtržený název)
Článek má nic neříkající název, proto jsem do podtitulu napsal o čem je.
Avšak je především  o matení hodnot.

   Před lety jsem několikrát navštívil veletrh erotiky v pražském Kulturním domě na Smíchově.  Tam mě zaujala zvláštní atmosféra. Konaly se tam autogramiády českých a zahraničních pornohvězd. Jejich jména mi zpočátku nic neříkala – Robert Rosenberg, Paula Wild a další.  Zaujal mě zvláštní rozpor: tito lidé se na jedné straně chovali velmi kultivovaně, na druhé straně se nestyděli vylézt na pódium  a předvést tzv. live show, což jest soulož před diváky.  Samozřejmě jsem se šel taky podívat, ale mělo to spíš takový pouťový nádech – jako když na pouti silák ukazuje krajtu, kterou si dá na krk nebo když předvádějí medvěda, který je ochoten se prát s dobrovolníkem z publika.  Byl jsem tehdy opravdu překvapen tím, když pornoherec Robert Rosenberg si vzal na pódiu mikrofon a sám si při celém aktu dělal konferenciéra a popisoval, co že vlastně dělá.

   Ten rozpor mezi velmi skromným jednáním a zároveň naprostou absencí studu mě fascinoval tehdy natolik, že jsem o tom napsal článek, který se jmenoval „Co mají pornohvězdy navíc aneb o slušném chování“. Tehdy jsem měl ještě jen počítač s T602  a  internet byl  v plenkách, tak článek zůstal v archivu.

   O osm let později napsal Jan Burian výše citovaný článek. Je také o posunu hodnot.


   Dnes jsem na vahách. Co je morálnější?  Souložit pro peníze na veřejnosti a brát to jako práci? Nebo brát jako práci (nikoli poslání) politiku a žít nerozvedený s milenkou, které se musí narodit nemanželské dítě, jako to dělá jeden z čelných představitelů českého státu? Kdo posunuje morální hodnoty společnosti? Pornoherec nebo představitel státu?
Komentáře
[1]09.08.07 19:59:33Jiri Svoboda - 
Tohle je opravdu inteligentní a pozoruhodná úvaha - včetně navazujícího článku Jana Buriana.
[2]04.12.08 14:23:43Jarka Hlobilová - 
Opravdu netuším, proč mi při pročítání Tomova deníku padly oči právě na toto téma, nicméně vzájemné porovnání dvou, na první pohled velmi odlišných "povolání", se přímo nabízí. Zřejmě bych tuto diskutabilní myšlenku formulovala poněkud jinak, než jako otázku "pouhé" morálky. Kritika soukromí politika je tu na místě, protože jako veřejný činitel by měl mít jasno i v otázkách tak choulostivých, jako jsou intimní mezilidské vztahy. A měl by k nim umět zaujmout jasný postoj, který bude moci v klidu konfrontovat s morálním kodexem. I když prakticky většina lidí ví, že jde o ideální - mnohdy zidealizované - vzory chování v daných situacích. R.R. tím, jak se živí, pouze poukazuje na méně viditelné požadavky trhu. Kdyby nebyla poptávka, nebyla by nabídka. Jeho "práce" ovšem nutně nemusí popřít jeho uváděnou kultivovanost ve styku s veřejností, potažmo s budoucími klienty. Jsou lidé, kteří si na veletrh tohoto charakteru zajdou, na druhé straně jsou i tací, o kterých toto budeme stěží tušit.

24. 7. 2007

Střípky léta 2007 - 7.část

24.07.2007 16:11 - 02. Deník -trvalý odkaz

Střípky léta 2007 - 7.část


pondělí 23.července 2007

   Kupodivu jsem dostal z Českého rozhlasu reakci na svůj e-mail z 9.7.2007, který najdete v části 2  Střípků léta 2007.

Paní Helena Petáková ze stanice Praha mi napsala:

     
Dobrý den, vážený pane Němče.
Váš námět na Kávu - pracovní síla - se dostal nedávno také do mého počítače, ale tak jako asi i jiní kolegové jsem Vám neodpověděla, protože ho považuji za ironickou nadsázku. Stejně tak nevím, jakou odpověď ode mě čekáte teď. Polemizovat s Vaší vyhraněnou kritikou pravděpodobně nemá význam - neptáte, neuvažujete, o pravdivosti svého názoru jste přesvědčen a na to máte samozřejmě právo.

   Mě na rozdíl od p. Tamchyny asi chápat nebudete - mám Pickárnu, do Stropu chodím výjimečně, obsazení nejvyšších míst ČRo2 pp. Janečkovou a Vejvodou nezpochybňuji. A určitě ne proto, že se bojím o svůj post pracovní síly.

   Ale také z přátelského soudku - Vašeho zpracování soutěže Lady Radio-Radio Man na webu jsme si tady na stanici velmi vážili.
Mějte se moc pěkně. Helena Petáková
     

   Paní Petáková zmínila redaktora Roberta Tamchynukterý mě minulý týden při jiné příležitosti vyzval, abych napsal své  náměty právě paní Petákové.  Řekl jsem mu, že jsem svůj námět poslal vedení stanice Praha na e-mail praha@rozhlas.cz, ale že jsem  nedostal ani potvrzení o příjmu e-mailu, které se generuje automaticky a vyzývá příjemce k potvrzení.  Potvrzení o přijetí e-mailu při jiných příležitostech, kdy do rozhlasu napíšu nějakou připomínku či námět a nevyžaduji žádnou odpověď, od redaktorů zpravidla přijde. Panu Tamchynovi jsem proto svůj námět přeposlal a kopií paní Petákové.

   A vida, ukázalo se, že paní Petáková námět už dostala, ale že ho považovala za srandu.  Já jsem ho ovšem myslel zcela vážně. Nelíbí se mi pojmy jako „trh práce“ a „pracovní síla“, kdy člověk přestává být člověkem a stává se pouze pracovní silou. Dokumentuje to i fotografie v tomto mém příspěvkukde obchodní řetězec sice inzeruje, že hledá zaměstnance, ale patrně hledá jen pracovní sílu. Možná, že kdyby paní Petáková dva roky pracovala za podmínek jako někteří zaměstnanci v různých obchodních řetězcích či jiných firmách, pochopila by, že „pracovní síla“ není za kapitalismu často shodná s pojmem „člověk“. Ale možná, že to paní Petáková ani pochopit nemůže, protože v polostátním (rozuměj veřejnoprávním) rozhlase je oproti jiným podnikům a firmám přece jen blaze.

   Reakci paní Petákové jsem já pochopil tak, že ještě nenastal čas, aby námět na téma vysílání, který jsem poslal, byl brán v Českém rozhlase (možná jen na stanici Praha) vážně.

klikni - 8.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

22. 7. 2007

Střípky léta 2007 - 6.část

22.07.2007 21:32 - 02. Deník -trvalý odkaz

Střípky léta 2007 - 6.část


    V sobotu bylo docela horko. Stala se zvláštní věc. Setkání bývalých pisatelů bývalého diskuzního serveru Blabla.cz se jakousi záhadou přesunulo z Náměšti nad Oslavou do Prahy a tak jsem sobotní podvečer strávil ve dřevěné přístavní restauraci v Podolí s krásným výhledem na Vltavu.


   Léto je v plném proudu, avšak účast byla vysoká, sešlo se nás osm, z toho jen dva pražáci.  Byl jsem téměř o dvacet let starší než ten nejstarší z ostatních, přesto doufám, že jsem nekazil zábavu. Říkal jsem si, jak je to zvláštní, že jsem byl docela uvolněný mezi lidmi, se kterými mě celkem nic nespojuje. Pomyslnou hráz pravděpodobně zbořila dlouhodobá společná komunikace  pomocí internetu. S některými přítomnými jsem se v posledním roce viděl už po několikáté, jiné jsem viděl poprvé.

   Když tak o tom přemýšlím, s lidmi z internetu jsem se viděl za poslední rok viděl častěji než se svými příbuznými a pražskými známými. Do Podolí jsem jel okolo nemocnice, ve které už druhý rok dožívá můj otec. Byl jsem ho navštívit před sedmi týdny v den  jeho osmdesátých pátých narozenin.  Jako kdykoli předtím, ani ten den nedal najevo nějakou radost, že by mě viděl. Nepatřím mezi lidi, které si platí za to, aby se mu lépe umíralo. Nerad vzpomíná na minulost. Nenachází v ní nic podstatného, co by tu po něm zbylo a mělo nějaký význam. I dnes mi závidí, že jsem o třicet let mladší,  přestože mám zdravotní potíže, které on v mém věku neměl.  Myslel jsem, že ho přece jen potěším, když  ho občas navštívím. Ale není tomu tak. Sám nechtěl, abych se dozvěděl, že je v nemocnici, teď by musel o mně přemýšlet, kdyby mě viděl.  

   Posezení v podolské loděnici za zapadajícího sluníčka bylo pro mne příjemnější.

klikni - 7.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

Střípky léta 2007 - 5.část

22.07.2007 16:49 - 02. Deník -trvalý odkaz

Střípky léta 2007 - 5.část


   Libor Šíma, vedoucí oddělení rozvoje a organizace dopravy pražského Magistrátu řekl,

foto3
že situace zdánlivě nemá řešení, protože ulice byly vybudovány v prvních desetiletích minulého století a nejsou nafukovací. Podle Šímy regulace spočívá v tom, že určitou skupinu je potřeba omezit, takže na některou to dopadne. Šíma řekl, že Lidé s trvalým bydlištěm v regulované zóně budou mít právní nárok na parkování. Redaktorka ČT Daniela Drtinová namítala, že když místo nebude, rezidenti stejně nezaparkují. Podle Šímy budou mít nárok na parkování lidé s trvalým bydlištěm nebo firmy, které tam mají sídlo, ale lidé, kteří tam dojíždějí do práce nikoli. Podle něj se tím sníží počet lidí, kteří budou moci parkovat a bude dostatek míst pro obyvatele.

   Radní Prahy 3 Dušková uvedla, že ve Vídni se situace řeší tím, že se staví podzemní garáže.  Pan Šíma tuto variantu odmítl, že to ve struktuře Prahy není možné. Že není možné bourat domy a místo nich budovat  garáže. Řešení vidí v tzv. humanizaci, to jest dát více možností pěším, cyklistům a maminkám s kočárky.

   Ačkoli nejsem řidič, při slovech  pana Šímy z pražského magistrátu mě mrazilo v zádech. Již za mého dětství byly v blízkosti mého bydliště v Jičínské ulici v Praze 3 rozsáhlé podzemní garáže, kde parkoval přes týden můj otec naše tehdejší auto Praga Piccolo. V sedmdesátých letech tyto garáže vyhořely a shořel tam tehdy i otcův nový služební vůz .  Před pěti lety byly tyto garáže zrušeny a na jejich místě vyrostla administrativní budova a hotel. Ptám se: proč? Odpovídám si: asi si to někdo dokázal zařídit. Na protějším volném prostranství, které za mého dětství sloužilo jako hřiště a stanoviště menších cirkusů, vyrostl obrovský nákupní komplex Palác Flora. Ten má parkoviště, ale jen pro návštěvníky nákupního centra nebo multikina. Neslyšel jsem, že by tam byla stálá parkovací místa pro okolní obyvatele. V těchto případech pan Šíma z pražského Magistrátu zaspal. Nebo byl na magistrátu v době rozhodování nějaký jiný pan Šíma. Rozhodně však ani v současné době by neměl oddělení rozvoje a organizace dopravy pražského Magistrátu řídit člověk s názory pana Libora Šímy. Při vyslechnutí celého příspěvku jsem měl dojem, že se Praha snaží dostat spíše na úroveň socialistického Ruska než do Evropské unie. V Rusku vydávají činitelé dekrety, kterými obyvatelům cosi nařizují. Pan Šíma mi připadá jako přesně takový typ úředníka.

Zmíněný příspěvek České televize si můžete přehrát kliknutím ZDE.


sobota 21.července

   Probudil jsem se už kupodivu v pět hodin. Byl jsem odpočatý, byla horká noc. Ještě jsem spokojeně ležel. Na stanici Praha Českého rozhlasu začínal pan Robert Tamchyna vysílání sdělením, že hodinu po půlnoci, tedy přesně o půlnoci londýnského času se začal prodávat zatím poslední sedmý díl světového bestselleru Harry Potter.

   Při této zprávě jsem si uvědomil, že jsem už starý. Na rozdíl od  mých vrstevníků mi chybí prožívání této události s dětmi či vnoučaty. Knihu jsem nikdy nečetl a na film jsem se nikdy nevydržel dívat do konce. Vždycky jsem si ji poněkud pletl s Tolkienovým pánem prstenů.  Bez ohledu na své vnímání, myslím si, že je dobře, že tato kultovní kniha existuje. Slyšel jsem, že její úspěch je dán především dobrým marketingem, ale nemyslím si to. V knize je něco, co oslovuje mladou a někdy i starší generaci v různých částech světa. To nelze udělat jen propagací. Rozhodně by se to nepovedlo u sedmi dílů. Kniha je určitým symbolem této civilizace. Kdyby byl ještě socialismus, rozhodně by se nemohla začít prodávat ve stejné chvíli v Londýně i v Praze. Možná, že by na ní soudruzi neshledali nic závadného, ale museli by nejdříve posoudit, zda jim nenarušuje ideologii.

   Kniha o Harrym Potterovi je důkazem, že existuje něco, co může lidi spojit. V tomto případě nehrají média roli propagandy, ale pouze zprostředkovávají informaci. Nikdo lidi nenutí, aby si Harry Pottera koupili. Ale oni to dělají. Před dvěma lety vrcholila diskuze o Evropské ústavě.

   Málokdo ji znal, málokdo si ji koupil, málokomu co říkala. I česká vláda se tehdy snažila o její propagaci. Marně. Harry Potter však spojil Evropu víc než ústava. Je dobře, když lidi něco spojuje a mají si o čem povídat.

   Když jsem téměř před pětadvaceti lety začínal v jednom zaměstnání, vyprávěli si lidi jen o tom, co včera dávali v televizi. Byli to hlavně Dietlovy seriály. Mám je rád do dnes, ale jsem rád, že už nejsou jediným tématem hovoru. O nich by nebylo možno si povídat s Angličanem, Němcem, Francouzem, Japoncem. O Harry Porterovi ano.

klikni - 6.část
Komentáře
[1]22.07.07 19:30:58Kecal
Vláda nebo magistrát je to jedno. Nejde o to co si přejí občané, jde o to vládnout. Parkování nebo radar. Oni vědí nejlépe co je pro nás dobré.

Střípky léta 2007 - 4.část

22.07.2007 14:20 - 02. Deník -trvalý odkaz

Střípky léta 2007 - 4.část


   Po roce 1989 jsme zaznamenali rychlou záměnu gramofonových desek za kompaktní disky. Já jsem však dlouhou dobu vystačil s magnetofonovými kazetami a rádiem tzv. dvojčetem, kam se daly strčit dvě kazety. Rádio hrálo krásně a silně.

   Až na sklonku roku 1997 jsem si koupil radiomagnetofon s CD přehrávačem.  Byl to ten takzvaný buřtík, který obsahoval i jednu kazetovou mechaniku a shora se vkládalo CD. Byl jsem jím okouzlen, protože mělo krásný zvuk a ostré ladění stanic.  Líbilo se mi, že si mohu nastavit libovolné pořadí skladeb z CD nebo že může hrát jedno CD stále dokola. Později jsem si koupil i věž, která měla měnič na tři CD a gramofon na klasické vinylové gramodesky. věž byla dokonce od stejného výrobce a měla dálkové ovládání. Buřtík jsem měl však raději, jeho zvuk se mi zdál příjemnější.

   Asi po pěti letech intenzivního provozu začala u buřtíku odcházet CD mechanika. CD se buď vůbec nenačetlo nebo při přehrávání vynechávalo. Několikrát jsem to odstranil vyčištěním pomocí čistící tekutiny a čistícího CD, ale pak už to nešlo. Odnesl jsem buřtíka do firemního servisu.  Tam ho opět vyčistili a shledali, že čtecí laser slábne. Technik mi řekl, že by mohl objednat náhradní jednotku a vyměnit ji, ale že by výměna byla drahá. Doporučil mi, abych příště už přístroj do opravy nenosil a rovnou si koupil nový. že mi to vyjde tak na stejno. Ten radiomagnetofon s přehrávačem jsem v roce 1997 koupil asi za  pět tisíc, ceny však od té doby klesly. Přístroj vydržel bez poruchy další tři roky a pak CD přehrávač definitivně přestal fungovat.

   Letos jsem se tedy rozhodl, že si koupím přístroj nový. Koupil jsem si v podstatě ten samý typ, jen o něco vylepšený. Nový stál už jen dva tisíce a ještě umí číst mp3.  Nemilé však bylo překvapení, když jsem zjistil, že rozhlasový přijímač je oproti deset let starému typu o hodně horší. Ladění je také analogové, ale žádnou stanici nelze pořádně doladit a stanici Praha, mou oblíbenou stanici, už na něm nechytnu skoro vůbec (uprostřed Prahy, nedaleko žižkovského vysílače). Signál je velmi špatný a zašuměný. Diskutoval jsem o tom s prodejcem, ten soudil, že je to kvalitou signálu v místě a umístěním v bytě. Jenže i když jsem nové rádio postavil přímo na místo starého, signál nového byl špatný a signál starého stále vynikající. Nové rádio je oproti starému větší a jak to napsat – připadá mi tak nějak humpolácky udělané. Asi tak jako bych koupil neznačkové někde na tržišti.

   Přemýšlel jsem, zda mám podstupovat martyrium s reklamací, ale vzdal jsem to. Co reklamovat? Že se mi nelíbí zvuk? Že signál rádia je zašuměný? V servisu to proměří a řeknou, že nic nezjistili. A pak taky co že bych za cenu dvou tisíc vlastně chtěl... A tak používám starý radiomagnetofon k poslechu stanice Praha a nový radiomagnetofon k poslechu pořadů Českého rozhlasu, které jsou k dispozici ke stažení na internetu, přehráním z CD.  Na jedno CD se mi v mp3 vejde 20 hodin pořadu. A to už je docela slušné. Nový přístroj umí číst i přepisovatelné disky což starý neumí. Nicméně na to, co by měl umět jeden přístroj dohromady, mám teď dva.

 
Na obrázku je vlevo starší buřtík a vpravo radiomagnetofon z letošního února. Ač se to takhle z obrázku nezná, je ten nový přístroj těžší a větší než ten starý. Není shora kruhového průměru, ale je podlouhlý.


pátek 20.července

   Televizní zpravodajství  Události, Komentáře 
věnovalo hlavní téma rozšíření placeného parkování v Praze na části Praha 2, 3 a 7.

   Celkem je mi jedno, jestli někdo platí za parkování, protože sám auto nemám.  Na druhé straně argumenty nebo spíše pseudoargumenty, které uváděl v pořadu pan Šíma z pražského Magistrátu mne uváděly v úžas. Auto jsem vždycky chápal jako prostředek k přemisťování, ale nikoli za místo trvalého pobytu a neomezeně dlouhé jízdy. Kdokoli jede autem, musí do něj někde nastoupit a někde zase vystoupit. Dělá to i řidič. Samotná jízda v autě nemá až na různé druhy sportovních závodů smysl. Prostě se přemisťujeme  odněkud někam. Když řidič z auta vystoupí, musí auto někde stát. Za mého dětství bylo oproti dnešku v Praze tak málo aut, že mohla většinou parkovat v garáži. Auta se také často nepoužívala k denním cestám, používala se jen k cestám víkendovým a tak mohla celý týden stát v garáži. V současné době stát podporuje automobilismus, ale dělá toho málo pro řešení jeho problémů. Dálnice z Prahy do Brna se stává jakousi stezkou smrti. Auto, které nemá jeho majitel v garáži nebo stále na očích má velkou naději, že bude ukradeno. Auto není levná věc, není možné si kupovat každý týden nové. Někteří lidé jím řeší svou zaměstnanost – jezdí s ním každodenně na velkou vzdálenost do práce, protože veřejná hromadná doprava není celostátně uspokojivě řešena. Jiní lidé ho potřebují přímo k výkonu povolání.


   V pořadu Události komentáře řekla Dana Mušková, radní Prahy 3, že již před čtyřmi lety byl deficit nočního stání 1200 míst. Od té doby jistě ještě vzrostl. Paradoxně se zónou placeného stání ještě zvýší deficit pro lidi s trvalým bydlištěm (rezidenty) o dalších 1300 míst, protože s tímto počtem je uvažováno pro placená stání. Dana Mušková řekla, že rezidenti, kteří si zaplatí pravidelný roční poplatek 700 Kč, stejně nemají zaručeno, že zaparkují.

klikni - 5.část
Komentáře
Článek je bez komentářů