31. 12. 2008

PF 2009

31.12.2008 21:12 - 02. Deník -trvalý odkaz

PF 2009

Vše nejlepší v roce 2009 všem čtenářům Tomova deníku!
mluvka Tomáš
Komentáře
[1]01.01.09 23:19:58Samotář
Jejda, Tome, kam tě to posadili?

19. 12. 2008

Nebudu zvracet pouze na domácím dvorku - 4.část

19.12.2008 13:14 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Nebudu zvracet pouze na domácím dvorku - 4.část


   Nevyřeší-li se současná beznadějná situace sdružení jinak, hodlám na příští valné hromadě kandidovat na funkci předsedy sdružení.

Člen výboru SDMO pan Remeš mi v e-mailu z 12 listopadu napsal:

      
Můžete, jako každý jiný, kandidovat v rámci SDMO, na jakoukoliv funkci. Rozhodují kompetentní orgány, dle stanov, neboli valná hromada/výbor.

Doba je zlá, ostatně jako kdykoliv jindy. Buďte té dobroty a choďte prosím "zvracet" výhradně na domácí dvorek. Máme Vás rádi, jsme kamarádi a vezmeme vše v potaz. Myslete také, co uděláte, až budete šéfovat Vy. Hlavně tedy, aby bylo pak ještě komu velet. Také prosím zvažte, že sakra nejste sám, kdo má stejné, ba dokonce neskonale větší problémy!! Člověk s vysokoškolským diplomem to přeci musí chápat, pokud tedy chce.
      

   Chápat nemusím nic. Vysokoškolský diplom není ani patentem na rozum, ani důkazem inteligence. Je to pouze doklad o získaném vzdělání v určité době. Protože mě situace v SDMO hodně nervuje, diskutoval jsem o ní několikrát se svým psychologem.  Psycholog mi řekl: uvažte jestli vám to stojí za to nervové vypětí.

   Na to si sám neumím odpovědět.  Mám však dojem, že kdybych se aspoň nepokusil o změnu poměrů v SDMO,  vyčítal bych si to.

   Na závěr tedy zopakuji, že chci na příští valné hromadě kandidovat na místo předsedy SDMO, případně podpořím i jiného kandidáta, kterému bude méně než 69 let.  Budu usilovat i o to, aby došlo k rozdělení funkcí předsedy sdružení  a výkonného ředitele střediska.  Do té  doby bych se chtěl podílet na přípravě valné hromady,  vypracování nových stanov a zajištění průhlednosti voleb.

   Přeji vám příjemné prožití Vánoc i to, abychom se tu ve zdraví opět sešli po Novém roce.

Tomáš Němec                                         Praha, 16.prosince 2008
Komentáře
Článek je bez komentářů

Nebudu zvracet pouze na domácím dvorku - 3.část

19.12.2008 13:10 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Nebudu zvracet pouze na domácím dvorku - 3.část


   Nedávno jsem mluvil  se členem výboru SDMO panem Remešem. On mi řekl mi jednu věc, se kterou vůbec nesouhlasím, a proto ji tady volně zopakuji:
   „Do čela SDMO potřebujeme hlavně schopného manažera, který umí sehnat peníze. Když jsou peníze, činnost střediska jde sama.“

   Tuto myšlenku já nesdílím. Myslím však, že dnes není čas o ní diskutovat. Termín této výborové schůze se bohužel překrývá s vánoční besídkou Střediska. Pokud přijdou nějací zájemci, bylo by dobré, kdyby se členové výboru věnovali jim, jak slíbili v dopise členům.
   Nejsem však zastánce myšlenky, že pokud nějaké peníze budou, měl by je spolykat pouze vlastní chod sdružení. Prvotní by měli být lidé s DMO. Ve stanovách sdružení jsou jim však předřazeny jakési vědecké cíle specifikované v bodě 2.3.:

     
2.3. Sledovat stav poznatků lékařských, psychologických, pedagogických, sociálních a dalších oborů o příčinách, projevech a možnostech prevence a rehabilitace DMO a šířit tyto poznatky v odborné i laické veřejnosti.
     

Myslím, že na naplnění tohoto cíle, o nějž usiluje předsedkyně dr. Šprynarová už přes 15 let, sdružení nemá síly. Aby bylo SDMO blíže lidem s DMO, považoval bych za nutné stanovy zásadně přepracovat. Mimochodem, na webu Sdružení se stále ve stanovách sdružení uveden soukromý byt dr. Šprynarové jako sídlo sdružení, ačkoli jsem se doslechl, že tomu tak není.

  Není čas se v této chvíli zabývat ani velmi špatnou obsahovou úrovní webu SDMO a nezájmu o něj ze strany výboru  pracovníků střediska.  Rozhodně způsob  vedení webu zaměstnancem panem Ptáčkem považuji za špatný. Na to jsem upozornil členy výboru e-mailem z 1.října. E-mail zůstal bez reakce. E-mailem  z 24.září jsem nabídl výboru pomoc, protože se domnívám, že jedenaosmdesátiletá  dr. Štěpánka Šprynarová pozbývá věkem praktické schopnosti toto sdružení vést.

klikni - 4.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

Nebudu zvracet pouze na domácím dvorku - 2.část

19.12.2008 13:07 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Nebudu zvracet pouze na domácím dvorku - 2.část


   Milí přátelé, možná, že se divíte, proč stále mluvím o sobě a rovnou vám nepředkládám zázračná řešení týkající se Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně.  Chtěl jsem vám jen připomenout, že každý člověk s DMO se potýká s nějakými problémy, které se snaží řešit.

   Pokud člověk s DMO přichází do Sdružení s dlouhým názvem nebo do Střediska s ještě delším názvem, nepřichází většinou proto, že by z nedostatku volného času chtěl pomáhat ještě dalším lidem. V první řadě potřebuje řešit potíže svého každodenního života.  Dlouholetý způsob práce tohoto sdružení je však jiný. Sdružení předem vymýšlí nějaké aktivity, do kterých by se lidé s DMO a často i bez DMO měli zapojit.  Čili člověku, který je časem do sdružení vtažen, problémy neubudou, ale naopak mu přibudou další činnosti, které mu život jen komplikují.  Proto se stane, že po jedné či několika návštěvách už člověka s DMO nic nepřitahuje zpět.

   Když jsem v únoru 2007 přišel poprvé do střediska v Klimenstké, dozvěděl jsem se od tehdejších sociálních pracovnic, že středisko je připraveno poskytovat služby, ale že se obtížně shánějí klienti. Tehdy jsem byl pravidelně vyzýván, abych upozornil své případné známé na činnost Střediska. Sám jsem se však o Středisku dověděl náhodně v místě svého bydliště na ulici od souseda, staršího pána, který sem v té době už chodil na rehabilitaci.  Zajímavé je, že právě jeho jsem už před více než deseti lety lákal, aby jel na některý z rekondičních pobytů, které tehdy pořádala paní Hrádková, ale on vždy odmítl.

   Začal jsem také navštěvovat rehabilitaci ve Středisku a doufal jsem, že se činnost  SDMO po mnoha letech rozběhne ku prospěchu lidí s DMO. Dle mého názoru se tak nestalo.  Když jsem se snažil na něco upozornit, obvykle jsem se dostal do slovního sporu s některým zaměstnancem střediska.  Na tyto konflikty členové výboru nijak nereagovali. V květnu 2008 jsem po konfliktu s novou sociální pracovnicí slečnou Károvou dostal poněkud neobvyklou písemnou omluvu od předsedkyně SDMO dr. Šprynarové. Později jsem se dostal do písemného sporu i se samotnou předsedkyní SDMO.

   Vážení přátelé, před týdnem jsem dostal dopis od části výboru SDMO, určený všem členům sdružení. Tato skupina sama sebe nazývá svépomocnou skupinou. Ve stanovách sdružení jsem se však o takovém orgánu nic nedočetl.  V dopise členům SDMO svépomocná skupina píše:
     
 Možná se věnujete profesi či máte kvalifikaci, díky kterým byste mohli být sdružení i lidem s DMO užiteční, nebo máte jiné dovednosti, znalosti či zkušenosti.  Možná znáte někoho, kdo by mohl pomoci, nebo prostě jen chcete být prospěšní.
     

   I  tato skupina vychází z předpokladu, že členy SDMO mají být takoví lidé, kteří chtějí být někomu prospěšní.  A to považuji za základní omyl v celé dlouholeté činnosti SDMO, který tu chci vyslovit. 

   Lidé s DMO především hledají nějakou organizaci, která by jim poradila, případně i pomohla vyřešit jejich problémy. Kromě ojedinělých výjimek nemají prvotní potřebu být někomu prospěšní.

   Dnes už skoro dvacet let nežijeme v socialismu. Tehdy bylo zvykem realitu skrývat za zářné ideály. Nebyli soukromí podnikatelé, nebyly soukromé banky. Ti dnes pracují s prvotním cílem vydělat peníze a obohatit se, nikoli pracovat pro společnost. Dnes se nepropaguje kolektiv, ale jedinec.  Tak jako podnikatel řeší problémy, které si sám zvolil, tak i člověk zdravotně postižený musí řešit problémy, které si sám nezvolil.  Občanské sdružení by tu mělo být proto, aby mu ukázalo možnosti řešení, nikoli proto, aby za něj problémy  jeho života zcela vyřešilo. Proto by občanské sdružení mělo sdružovat lidi, kteří chtějí pomoci především sami sobě, ovšem nikoli na úkor jiných podobně postižených.

klikni - 3.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

Nebudu zvracet pouze na domácím dvorku - 1.část

19.12.2008 13:00 - 05. Zdravotně postižení lidé -trvalý odkaz

Nebudu zvracet pouze na domácím dvorku - 1.část


Příspěvek přednesený na schůzi výboru občanského sdružení  k provozu Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně (SDMO) a Střediska ucelené rehabilitace při SDMO 16.prosince 2008

Vážení přátelé,
téměř všichni tu máme osobně něco společného s dětskou mozkovou obrnou. Pokusím se z hlediska člověka s DMO zamyslet se nad tím, jakým směrem by se měla ubírat pomocná organizace tak, abych ji já cítil jako přátelskou a aby mi opravdu mohla být užitečnou.

   Jsem si vědom, že mám nejspíš nejlehčí formu DMO ze zde přítomných či než příbuzní těch ostatních. Mohu sem do Střediska v Klimentské dojet sám bariérovou tramvají, ráno nepotřebuji pomoci s oblékáním, dokážu zvednout k ústům sklenku s nápojem, dokážu si na talíři sám příborem nakrájet maso. Zdá se tedy, že se bez stejnojmenného sdružení snadno obejdu.  Jenže já vím, že jsem ještě před několika lety dokázal chodit bez hole, při chůzi doma jsem nepotřeboval složitou ortopedickou obuv, lépe jsem viděl, všechno mi šlo rychleji a dokonce i myšlení bylo podstatně rychlejší a jasnější.

   Dostal jsem se do životní fáze, kterou jsem si na základě pozorování jiných lidí předpověděl v článku „Dětská mozková obrna - pohled postiženého“ v roce 1996 (odkaz http://tomuv.denik.sblog.cz/2005/07/14/119 ).  Tehdy jsem napsal:

     
Člověk, který má dost potíží sám se sebou, by správně měl začít pomáhat svým rodičům. V tomto věku však pro něj není jednoduché žít pouze se starými rodiči či jen s jedním z nich.  Po jejich smrti ho čeká  naprostá citová prázdnota a bezradnost.

   Člověk s dětskou mozkovou obrnou
 bývá málokdy připravován na partnerský život nebo na samostatnost. Jak řešit problémy v dospělosti, kdy přibývá druhotných zdravotních potíží a pomoci spíše ubývá? O tom se nikde nehovoří.
     

   Když mi před deseti lety zemřela matka, ocitl jsem se ve velmi složité životní situaci.  Nevěděl jsem, jak vyřeším řadu praktických problémů týkajících se běžného denního života. Nepomohlo mi žádné sdružení, pomohli mi přátelé, manželé Hrádkovi, oba sami s vážnými zdravotními potížemi. Čím mi pomohli? Paní Věra Hrádková sama uvažovala o tom, v jaké složité životní situaci jsem se ocitl a doporučila mi paní na dlouhodobou výpomoc v domácnosti, která pomáhala i jí. A tak jsem pouhý měsíc po smrti své matky začal problémy řešit. Za pomocí oné paní jsem si během tří let zrekonstruoval byt tak, aby mi mohl dobře sloužit.  V té době jsem se ještě domníval, že se dokážu vyrovnat s většinou zdravotních problémů a budu moci pracovat doma alespoň na částečný úvazek. Protože jsem se vždycky živil hlavou, udělal jsem si doma pracovnu.  Paní Anežka mi pomáhala v domácnosti pět let. Po rekonstrukci bytu mi pomáhala s úklidem. Potom jsem se dostal do finanční tísně a už jsem si nemohl její pravidelné týdenní návštěvy dovolit. Avšak všechno tehdy byla shoda náhod. Kdyby Věra Hrádková nepřemýšlela o mé životní situaci, kdyby se v té chvíli nevyskytla pomocnice v domácnosti s volnou kapacitou, asi by byl vývoj mého života před deseti lety daleko obtížnější. 

  Je zajímavé, že ze zdravých lidí, kteří byli okolo mne včetně mých příbuzných mi nepomohl nikdo. Kdosi mi dokonce řekl: ty si žiješ, ty si můžeš dovolit služku!

klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů