21.srpen 2007
Dnes je 21. srpen. Před 39 lety přišla do Československa sovětská okupační vojska.
video se zvukem - pro spuštění klikněte na trojúhelník uprostřed obrázku
Ani bych si na to možná nevzpomněl, kdybych včera v pořadu Události, komentáře neviděl krátkou úvahu na toto téma. Vyprávěla o tom, že historici teď po letech zveřejnili nové podrobnosti (video), které autenticky zachycují tehdejší postoj komunistické strany k okupaci. Tak zvaný vysočanský sjezd Komunistické strany Československa vydal tehdy dvě gramofonové desky, na kterých režisér Supraphonu Jiří Šrámek čte prohlášení tohoto sjezdu v češtině a v ruštině. Tyto gramofonové desky byly nalezeny v archivu Ministerstva vnitra. Vojenský historik Jan Stehlík (video) řekl, že invazi připravily i dvě cvičení spřátelených vojsk na československém území či v jeho blízkosti. Historik Stehlík řekl, že obrana proti vpádu vojsk by neměla šanci na úspěch. Československá armáda totiž bránila hlavně západní hranici a obrana proti východní hranici nebyla vlastně žádná.
Své osobní vzpomínky na ten den jsem popsal v článku 21.srpen 1968.
Jenže dnes žijeme již téměř čtyřicet let po tomto datu. Já jsem se narodil pouhé 4 roky po komunistickém převratu v roce 1948 a pouhých 7 let po skončení 2.světové války. Od počátku první světové války (1914) uplynulo v roce mého narození 38 let, to je skoro stejná doba, jaká nás dnes dělí od srpna 1968. všechny tyto události, které se odehrály před mým narozením, byly pro mne nesmírně vzdálené. Přesto jsem se celé dětství učil o tom, jak obě války byly špatné a jak byla špatná i Československá republika mezi těmito válkami. Z knihy Ericha Marii Remarque Na západní frontě klid a z dalších jeho děl jsem pochopil, že válka je špatná v každé době. Proč byla špatná první republika jsem moc nepochopil, ale vzal jsem to jako fakt, když jsem se o tom učil ve škole. Dnes se děti učí, že doba, ve které jsem já prožil 37 let ze svého pětapadesátiletého života, byla špatná.
Otázkou je, zdali mladé lidi zajímá to, v čem my starší se neustále babráme. Doba je dnes zcela jiná. Neexistuje Československo, neexistuje Sovětský svaz, neexistuje Německá demokratická republika, neexistuje Varšavská smlouva ani Rada vzájemné hospodářské pomoci. Ochrana hranic se přesunula ze západu na východ – ačkoli čert ví, kam se přesunula, protože Slovensko není žádný náš nepřítel a co je za ním ležící Ukrajina, toť otázka. Nikdy se v minulosti nepohybovalo volně na českém území tolik občanů bývalého Sovětského svazu jako dnes. Usidlují se tu natrvalo nejen dočasně, jak se říkalo v roce 1968. Kupují si tady nemovitosti, ale také legálně i nelegálně berou práci občanům České republiky. Zatímco po roce 1968 musel vykonávat kopáčské práce třeba profesor historie vyhozený z univerzity, dnes tyto práce dělají občané bývalého Sovětského svazu, mnohdy též s vysokoškolským vzděláním, protože u nich doma socialismus už nefunguje a kapitalismus ještě nezačal. Naproti tomu je v Česku řada oblastí – ústecko, ostravsko, kde Čech nezavadí o práci. Domácímu kapitalismu se nedaří a tak zde Korejci staví automobilové továrny, aby sem přivedly další a další zahraniční zaměstnance. Obří firma, jakou je energetický gigant ČEZ, vycucne z domácího obyvatelstva peníze. Tyto peníze firma nevrátí do domácí ekonomiky, ale pouze rozšíří svou moc nákupem podobné firmy v zahraničí.
To jsou skutečnosti, které vidí dnešní mladí lidé. Aspoň ti chytřejší, kteří si neničí život drogami a alkoholem. Lidem, kteří se narodili v roce 1968 bude za rok čtyřicet. Už nejsou ani mladí, ale nejsou ani staří, jsou to lidé v plném produktivním věku, ovšem odchovaní normalizačním československým státem. Ti postupně plně převezmou řízení novodobého českého kapitalistického státu. Lidé, kteří se narodili v roce 1990 budou příští rok plnoletí. Pak budou potřebovat jedno desetiletí ke sbírání životních zkušeností a teprve potom se budou moci začít prát s onou normalizační generací, která se určitě nebude chtít pustit vesla. Rozhodně však problémy socialismu budou pro ně tak vzdálené, jako pro nás, kteří jsme za socialismu vyrůstali, byla vzdálená doba Rakousko-Uherska. Dobu Rakousko-Uherska nám dnes připomínají už jen Osudy dobrého vojáka Švejka. Co bude pro další generace symbolem československé normalizace, to je po mne otázka.
Historie by se neměla zatajovat už prostě proto, že byla. Generace, které ji neprožili si z ní však nemohou vzít stejné poučení jako pamětníci. Žijí totiž v jiných reáliích, mají jiné problémy.
Nemusíme stále oslavovat Velkou říjnovou socialistickou revoluci, když Sovětský svaz, který byl důsledkem jejího vzniku, už neexistuje. Nemusíme psát na cyklostylové blány, když píšeme na počítači. Nemusíme však ani začínat válku jenom proto, abychom se přesvědčili, jak je strašná a zda ji přežijeme. Na to už historie mnohokrát odpověděla.
Komentáře
[1]21.08.07 21:34:27Tenisák
Si použil stejné video jak já ( smích)
[2]22.08.07 06:39:36mluvka Tomáš
Odkaz jsem převzal od Tebe, Tenisáku. Hodil se mi do již napsaného článku. Také jsem to hned včera napsal pod patřičný článek na tvé stránce.
Žádné komentáře:
Okomentovat