Střípky léta 2007 - 4.část
Po roce 1989 jsme zaznamenali rychlou záměnu gramofonových desek za kompaktní disky. Já jsem však dlouhou dobu vystačil s magnetofonovými kazetami a rádiem tzv. dvojčetem, kam se daly strčit dvě kazety. Rádio hrálo krásně a silně.
Až na sklonku roku 1997 jsem si koupil radiomagnetofon s CD přehrávačem. Byl to ten takzvaný buřtík, který obsahoval i jednu kazetovou mechaniku a shora se vkládalo CD. Byl jsem jím okouzlen, protože mělo krásný zvuk a ostré ladění stanic. Líbilo se mi, že si mohu nastavit libovolné pořadí skladeb z CD nebo že může hrát jedno CD stále dokola. Později jsem si koupil i věž, která měla měnič na tři CD a gramofon na klasické vinylové gramodesky. věž byla dokonce od stejného výrobce a měla dálkové ovládání. Buřtík jsem měl však raději, jeho zvuk se mi zdál příjemnější.
Asi po pěti letech intenzivního provozu začala u buřtíku odcházet CD mechanika. CD se buď vůbec nenačetlo nebo při přehrávání vynechávalo. Několikrát jsem to odstranil vyčištěním pomocí čistící tekutiny a čistícího CD, ale pak už to nešlo. Odnesl jsem buřtíka do firemního servisu. Tam ho opět vyčistili a shledali, že čtecí laser slábne. Technik mi řekl, že by mohl objednat náhradní jednotku a vyměnit ji, ale že by výměna byla drahá. Doporučil mi, abych příště už přístroj do opravy nenosil a rovnou si koupil nový. že mi to vyjde tak na stejno. Ten radiomagnetofon s přehrávačem jsem v roce 1997 koupil asi za pět tisíc, ceny však od té doby klesly. Přístroj vydržel bez poruchy další tři roky a pak CD přehrávač definitivně přestal fungovat.
Letos jsem se tedy rozhodl, že si koupím přístroj nový. Koupil jsem si v podstatě ten samý typ, jen o něco vylepšený. Nový stál už jen dva tisíce a ještě umí číst mp3. Nemilé však bylo překvapení, když jsem zjistil, že rozhlasový přijímač je oproti deset let starému typu o hodně horší. Ladění je také analogové, ale žádnou stanici nelze pořádně doladit a stanici Praha, mou oblíbenou stanici, už na něm nechytnu skoro vůbec (uprostřed Prahy, nedaleko žižkovského vysílače). Signál je velmi špatný a zašuměný. Diskutoval jsem o tom s prodejcem, ten soudil, že je to kvalitou signálu v místě a umístěním v bytě. Jenže i když jsem nové rádio postavil přímo na místo starého, signál nového byl špatný a signál starého stále vynikající. Nové rádio je oproti starému větší a jak to napsat – připadá mi tak nějak humpolácky udělané. Asi tak jako bych koupil neznačkové někde na tržišti.
Přemýšlel jsem, zda mám podstupovat martyrium s reklamací, ale vzdal jsem to. Co reklamovat? Že se mi nelíbí zvuk? Že signál rádia je zašuměný? V servisu to proměří a řeknou, že nic nezjistili. A pak taky co že bych za cenu dvou tisíc vlastně chtěl... A tak používám starý radiomagnetofon k poslechu stanice Praha a nový radiomagnetofon k poslechu pořadů Českého rozhlasu, které jsou k dispozici ke stažení na internetu, přehráním z CD. Na jedno CD se mi v mp3 vejde 20 hodin pořadu. A to už je docela slušné. Nový přístroj umí číst i přepisovatelné disky což starý neumí. Nicméně na to, co by měl umět jeden přístroj dohromady, mám teď dva.
Na obrázku je vlevo starší buřtík a vpravo radiomagnetofon z letošního února. Ač se to takhle z obrázku nezná, je ten nový přístroj těžší a větší než ten starý. Není shora kruhového průměru, ale je podlouhlý.
pátek 20.července
Televizní zpravodajství „Události, Komentáře“
věnovalo hlavní téma rozšíření placeného parkování v Praze na části Praha 2, 3 a 7.
Celkem je mi jedno, jestli někdo platí za parkování, protože sám auto nemám. Na druhé straně argumenty nebo spíše pseudoargumenty, které uváděl v pořadu pan Šíma z pražského Magistrátu mne uváděly v úžas. Auto jsem vždycky chápal jako prostředek k přemisťování, ale nikoli za místo trvalého pobytu a neomezeně dlouhé jízdy. Kdokoli jede autem, musí do něj někde nastoupit a někde zase vystoupit. Dělá to i řidič. Samotná jízda v autě nemá až na různé druhy sportovních závodů smysl. Prostě se přemisťujeme odněkud někam. Když řidič z auta vystoupí, musí auto někde stát. Za mého dětství bylo oproti dnešku v Praze tak málo aut, že mohla většinou parkovat v garáži. Auta se také často nepoužívala k denním cestám, používala se jen k cestám víkendovým a tak mohla celý týden stát v garáži. V současné době stát podporuje automobilismus, ale dělá toho málo pro řešení jeho problémů. Dálnice z Prahy do Brna se stává jakousi stezkou smrti. Auto, které nemá jeho majitel v garáži nebo stále na očích má velkou naději, že bude ukradeno. Auto není levná věc, není možné si kupovat každý týden nové. Někteří lidé jím řeší svou zaměstnanost – jezdí s ním každodenně na velkou vzdálenost do práce, protože veřejná hromadná doprava není celostátně uspokojivě řešena. Jiní lidé ho potřebují přímo k výkonu povolání.
V pořadu Události komentáře řekla Dana Mušková, radní Prahy 3, že již před čtyřmi lety byl deficit nočního stání 1200 míst. Od té doby jistě ještě vzrostl. Paradoxně se zónou placeného stání ještě zvýší deficit pro lidi s trvalým bydlištěm (rezidenty) o dalších 1300 míst, protože s tímto počtem je uvažováno pro placená stání. Dana Mušková řekla, že rezidenti, kteří si zaplatí pravidelný roční poplatek 700 Kč, stejně nemají zaručeno, že zaparkují.
klikni - 5.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat