28. 7. 2005

Čábři - 1.část

28.07.2005 18:26 - 04. To, co jsem napsal jinde -trvalý odkaz

Čábři - 1.část

(19.2. 2005 0:05:50)

   První sázková kancelář Fortuny otevírala 1.května 1990, ještě týž den, kdy ve Sbírce zákonů vyšly nové paragrafy k loterijnímu zákonu, který do té doby znal jen státní sazku a sportku. Fortunu založili požární technik Jiří Balcar, řezník Petr Bouma, textař Michal Horáček a matematik Josef Kurka. Jiří Balcar sázel na koně od svých třinácti let, kdy ho na dostihové závodiště v pražské Chuchli přivedl jeho otec. Ve svých jedenadvaceti letech sám začal vypisovat sázky a stal se z něho černý bookmaker.

   Muselo to být někdy v době, kdy jsem do Chuchle přišel já. Byl jsem zaměstnán ve dnes už neexistující Výzkumné stanici pro chov koní ve Slatiňananech. V roce 1980 se stalo jedním z mých pracovišť právě dostihové závodiště v Chuchli. V neděli, kdy byli dostihy jsem nepracoval, ale téměř každý týden jsem trávil na závodišti a pozoroval, jak vnímají jeho provoz lidé, kteří se sem chodí bavit. Znal jsem se s trenéry a jezdci, měl jsem rád koně i dostihy, ale sázky na koně mě nijak nevzrušovaly. Státní závodiště mělo svou sázkovou kancelář, kde se podle pevných pravidel sázelo. Lidé, kteří se pohybovali okolo koní, tam však sázet nemohli. Na schodech před tribunou se občas vytvořil hlouček lidí, který se za chvilku rozptýlil. Tam černí bookmakeři uzavírali kurzové sázky. Sázení u černých bookmakerů bylo nelegální, ale bylo vcelku trpěno. Já jsem tehdy  zaznamenal jinou výraznou osobnost. Byl to jakýsi Michal Horáček, který dokázal pravidelně zaplňovat desítkami stránek textu Bulletin Turf klubu, který tehdy mohl pracovat pouze pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže. Tehdy se dostal Horáček na jakousi stáž do USA a po návratu napsal velmi zajímavou knihu o dějinách dostihového sportu "Království za koně". 

   V roce  1983 jsem opustil oblast chovu koní a začal jsem se zabývat něčím jiným. Michala Horáčka jsem však stále vnímal spíše jako dostihového specialistu než jako textaře a tak mi připadlo celkem logické, když se po roce 1990 objevil Horáček jako spolumajitel první sázkové kanceláře. Pouze mě zarazilo, že sázení na koně v ní nehrálo příliš velkou roli. Jiří Balcar nedávno napsal v MF DNES: "Fortuně se sice nepodařilo vyjednat exkluzivitu pro nadvládu nad sázením na chuchelském závodišti, ale nakonec se ukázalo, že sázení na koníčky stejně nemá masovou oblibu. Lidé samozřejmě chtěli sázet na sporty, které znali a mysleli, že jim rozumějí. Začali jsme fotbalem a hokejem. Moc nám pomohlo mistrovství světa."

   Dnes má Fortuna 550 poboček, roční zisk 300 miliónů korun a přesto se jí její majitelé rozhodli prodat. Jiří Balcar řekl pro MF DNES: "Ke konci už jsme měli ale  všichni čtyři tak jiný představy o tom, kam Fortunu směřovat a rozvíjet, že bylo dobře se toho zbavit."

   O Fortuně mluvil také Michal Horáček ve svém lednovém rozhlasovém pořadu "Jak to vidí.....". Když se ho redaktorka Stáňa Dufková ptala, v čem vidí obrovský start a úspěch Fortuny, řekl, že to bylo tím, že její majitelé byli dobrými čábry. Slyšel jsem to slovo poprvé a Horáček ho také hned vysvětlil. Čábři jsou lidé, kteří se na sebe mohou plně spolehnout. Nejen, že jeden druhého nikdy nepodrazí, ale může očekávat, že když bude padat dozadu, může se slepě spolehnout, že ten druhý ho zachytne. Pokud taková situace nenastává už v mládí v rodině, člověk se nikdy čábrem stát nemůže.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Žádné komentáře:

Okomentovat