Jak stárnou vládci světa? - 2.část
MUDr. František Koukolík, Meteor, 26.11.2005
F.K.: Jeho životopisec Roy Jenkins, velmi tolerantní muž, napsal, že v té době už Churchill nebyl schopen úřad vykonávat. A to velkolepě neschopen. Churchillovi kolísala výkonnost. Klesala míra soustředění, hroznou práci mu dávala příprava projevů a vyhodnocení složitých situací. V roce 1953 utrpěl velkou cévní mozkovou příhodu, která ho na čas upoutala na invalidní vozík. Kromě toho měl dost těžce postiženou řeč. Okolí čekalo, že bude rezignovat. Ministerský předseda však rezignaci odkládal jak to jen šlo. A to až do dubna roku 1955.
I.B.: A Stalin?
F.K.: Historici se shodují, že někdy v polovině třicátých let 20. století se u diktátora v plném rozsahu projevila paranoia, chorobná podezřívavost, vztahovačnost a nedůvěřivost. Následovaly nejstrašnější čistky, které stály život milionů lidí a téměř ochromily Rudou armádu i chod infrastruktury státu. Po roce 1945 na tuto poruchu nasedly projevy poruchy mozkových cév. Uvádí se výrok Nikity Chruščova, jež měl říci, že po válce už to Stalin neměl v hlavě v pořádku. Milovan Gilas, představitel jugoslávské komunistické strany a autor proslulé knihy "Nová třída" - kritické knihy o stranickém a státním aparátu Sovětského svazu a jeho satelitů - napsal po osobním setkání s diktátorem to samé. Koncem 40. a počátkem 50. let se u Stalina, známého vynikající pamětí, objevily její poruchy. Nevybavoval si jména svých starých spolupracovníků. Začal mít potíže s ruštinou, kterou velmi dobře zvládal, přestože to nebyl jeho mateřský jazyk. V roce 1952 Stalina vyšetřil dr. Vinogradov, jemuž Stalin důvěřoval. Došel k závěru, že Stalin prodělal větší počet malých mozkových příhod a má po nich drobné dutiny v čelních mozkových lalocích. Pitva provedená po Stalinově smrti v roce 1953 diagnózu potvrdila. Dnes se toto onemocnění nazývá rané stádium multiinfarktové demence. V mozku jsou mnohá drobná ložiska, tkáňové odúmrtě v důsledku postižení cév.
I.B.: Stalin byl tedy pravděpodobně stižen dvěma onemocněními: paranoidní poruchou osobnosti a vývojem demence v důsledku postižení mozkových tepen. Jak je možné, že se takto nemocní lidé udrží na mocenské špičce?
F.K.: Myslím, že ze dvou důvodů. Jednak pro mimořádné vlastnosti - dobré i špatné - které je tam vynesly. Demence je dlouhodobý proces, který některé duševní vlastnosti postihuje, jiné může dlouho vynechávat. A druhým důvodem je to, že jejich stav vyhovuje lidem v jejich okolí, kteří pak vládnou diktátorovýma rukama.
■ ■
Na tuto zajímavou úvahu jsem si vzpomněl, když 20. prosince vysílala Česká televize francouzský dokument "Putin - neuvěřitelná cesta k moci". Tento dokument jako by potvrzoval poslední větu úvahy dr. Koukolíka. Z francouzského dokumentu vyplývalo, že poslední rok vlády byl zdravotní stav Borise Jelcina tak špatný, že nebyl schopen řídit zemi a místo něj vládli jeho nejbližší příbuzní a lidé okolo něj, takzvaná "rodina", která také našla a uvedla k moci Jelcinova následníka v prezidentském úřadu Vladimíra Putina.
V souvislosti s novoročním projevem prezidenta Klause si říkám - můžeme při volbách opravdu situaci nějak změnit, nebo nás jen dnešní média domanipulují k tomu, co chtějí? Každý politik je jen člověk, stárne jako my. Ale okolo něj jsou lidé, na které není vidět.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat