Relativismus a pravda - 2.část
Řekne-li mi lékař: vyšetření prokázalo, že máte rakovinu, mohu mu odpovědět: to není možné, protože se cítím výborně. V převážné většině má pravdu lékař, já jenom nedokážu svým vnímáním tu pravdu přijmout. Může se však stát, že histologické vzorky byly v laboratoři zaměněny (i zde hraje roli omylnost člověka) a lékař mě při dalším vyšetření oznámí: nemáte rakovinu, došlo k omylu (případně mi to oznámí jiný lékař, u nějž si chci tuto pro mne neuvěřitelnou „pravdu“ ověřit).
To, že je někde něco psáno, kodifikováno, neznamená:
a) že je to pravda
b) že to jedinec přijme za pravdu svou
V Bibli je také už dva tisíce let psáno desatero Božích přikázání, jejichž hodnotový systém je mnohými považován za správný. Dokonce i těmi, kteří ho dnes a denně porušují.
Roli soudce já chápu tak, aby posoudil, zda činy odpovídají zákonům, to jest psanému slovu. Soudce zákony neschvaluje. Dokonce si může myslet, že zákon, podle kterého soudí, je špatný. Měl by jako každý občan podat podnět k jeho změně. Ale než bude zákon změněn, musí posuzovat podle jeho litery.
Zákony nemusí mít absolutní pravdu. Nastavují pouze společenskou normu. Dříve bylo v nejvyšším československém zákonu kodifikováno, že vedoucí silou společnosti je Komunistická strana Československa. Kdo to neuznával, nejspíše jednal proti zákonu. V duchu ústavy jednali tehdy i soudci. Soudní pravda byla taková, jakou určila Komunistická strana, nikoli jakou určil nezávislý soud. Dnes jsou tito soudci souzeni, že v padesátých letech minulého století soudili špatně.
Františku, napsal jsi:
■ ■
Přitom psané slovo nikdy nedokáže vyjádřit a postihnout vše potřebné, proto je třeba, aby soudce jednal i v nějakém hodnotovém systému.
■ ■
Ti soudci jednali v tehdejším hodnotovém systému. Nemohli jednat proti zákonům v hodnotovém systému, který bude uznáván za 50 let. Neměli pravdu, ale jednali v tehdejším hodnotovém systému. Na toto téma se vede obsáhlá diskuze Polednová dostala 8 let
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat