5. 8. 2007

Sté výročí narození Jaroslava Foglara a vzpomínka na dětství - 1.část

05.08.2007 20:31 - 03. Lidé -trvalý odkaz

Sté výročí narození Jaroslava Foglara a vzpomínka na dětství - 1.část


  6.července 2007 jsme si připomněli  sté výročí narození spisovatele Jaroslava Foglara.

   V souvislosti s tím jsem si vzpomněl na jeden zapadlý zážitek z mého života. Poslouchal jsem toho dne na stanici Praha pořad věnovaný stému výročí Foglarových narozenin. Pořad byl natočen při příležitosti jeho devadesátin. Foglar v té době trávil už dva roky v nemocnici. Tam ho navštívili redaktor Českého rozhlasu Jiří Hromádko a herec Alfréd Strejček. Hovořili o jeho knihách i redaktorské činnosti v časopisech Vpřed a Mladý hlasatel. Foglar připomněl vznik čtenářských klubů při časopise Vpřed, kterých bylo 27 tisíc. Tyto kluby pak byly samozřejmě se zrušením časopisu Vpřed také zrušeny.

   Já jsem si v této souvislosti vzpomněl na své zážitky z dětství.

   Odebíral jsem časopis ABC mladých techniků a přírodovědců a tento časopis také organizoval vznik čtenářských klubů, které se jmenovaly Raketové posádky nebo Hlídky na ochranu přírody nebo Dívčí kluby. V každém klubu musely být nejméně čtyři děti. Já jsem se dal dohromady se spolužákem Michalem Stanovským.  Myslím, že to bylo v sedmé třídě. Hledali jsme ještě někoho dalšího, ale nenalezli jsme. Napsali jsme tedy do redakce časopisu ABC, že nikoho nemůžeme najít, jestli bychom nemohli založit klub zatím jen sami dva.

   Odpověděl nám redaktor Jan Šimáně s tím, že náš klub – Raketová posádka je založen a má číslo RP 1928. Raketové posádky byly většinou městské kluby. Kluby se sdružovaly do takzvaných „stovek“, které vedl jeden společný vedoucí – takový korespondenční.  My jsme měli jako stovkaře tehdy ještě středoškoláka a později vysokoškoláka Jiřího Stegbauera. Naše Raketová posádka RP 1928 vydávala časopis. Psali jsme ho na psacím stroji, tuším, v sedmi nebo v deseti výtiscích. Měli jsme dokonce i klubovnu. Požádali jsme správce agitačního střediska v ulici, kde jsem bydlel, abychom se tam mohli scházet. Místnost měla i vnější výlohu, dělali jsme tam tedy nástěnku informující o naší činnosti a připravovali jsme nástěnku i uvnitř klubovny. V klubovně byly schůze občanů z okolí – vždyť se to jmenovalo agitační středisko. Chodili jsme na výlety do okolí Prahy, občas jsme chodili na srazy „stovek“, které se občas konaly v Domě pionýrů a mládeže v jednom paláci na Pražském hradě.  Svým způsobem jsme obdivovali našeho stovkového vedoucího Jiřího Stegbauera, který byl pro nás vzorem. Byl totiž pro klubovou činnost a táborničení velmi zapálen.

   S Michalem jsme často chodili na výlety do Prokopského údolí a do Šárky. Občas jsme šli i na Barrandov. V okolí Prahy jsme pro sebe objevovali přírodu. Ve srovnání s dneškem byla v polovině šedesátých let téměř nedotčená.

   Jednou jsme přijeli na konečnou tramvaje do Radlic. Šli jsme kus pěšky směrem k Prokopskému údolí.  Tam jsme najednou viděli Jaroslava Foglara. Seděl na velikém kameni a četl si noviny.  Potom jsme viděli i hochy, kteří k němu přicházeli a zase odcházeli. Patrně plnili nějaké úkoly. My jsme se dívali na Jaroslava Foglara z povzdálí jako na nějaké božstvo. Pamatuji se, že jsem se skoro divil, že tak velký spisovatel čte obyčejné noviny jako nějaký obyčejný člověk.

   Tehdy v druhé polovině šedesátých let byla uvolněnější atmosféra a začaly znovu vycházet Foglarovy knihy. V nakladatelství Olympia  vyšla kniha Hoši od Bobří řeky  a pak během krátké doby vyšlo osm nebo deset jeho knih.  Foglarovy knihy mi rodiče kupovali k různým příležitostem – svátek, narozeniny, vánoce atd.  Nemohu říci, že jsem podle Foglarových knih žil, ale spíš jsem podle nich snil. Michalův otec byl redaktorem ve Státním nakladatelství dětské knihy a znal se s jinými redaktory.  A tak jsme, Michal a já, nabídli časopisu ABC, že budeme pomáhat s administrativními pracemi, např. s tříděním pošty, která chodila od Raketových posádek. Redakce ABC tehdy sídlila v moderní budově na náměstí Maxima Gorkého, nyní náměstí Senovážném.

   S časopisem ABC jsem byl o prázdninách 1967 na týdenní cestě po Německé demokratické republice. Za ten týden jsme absolvovali  2000 kilometrů po různých místech. Navštívili jsme místa jak historická, tak i soudobá. Byli jsme například v Muzeu Karla Maye v Drážďanech. Tehdy totiž byly nejpopulárnější filmy s Winnetouem a Old Shatterhandem. V muzeu byli kupodivu české popisky. Neuvědomil jsem si, že tyto filmy byly vlastně západoněmecké produkce a ve východním Německu se příliš nepromítaly.  Také jsme navštívili továrnu na výrobu dětských vláčků TT- Zeuke. Vláčky byly malé, měly rozchod kol jen 8 mm. Já jsem se vláčky do té doby nikdy nezabýval. Na této exkurzy jsme všichni dostali jednoduchou železnici s kruhovými kolejemi, jednou lokomotivou a několika vagónky. A tak jsem si potom doma také jezdil s vláčkem, který jezdil na plochou baterii.

   Tehdy jsem také poprvé viděl moře, byli jsme ve Stralsundu. Obdivoval jsem obrovské zámořské lodě, jejichž velikost jsem si do té doby nedokázal představit.

klikni - 2.část
Komentáře
Článek je bez komentářů

Žádné komentáře:

Okomentovat