Střípky léta 2007 - 10.část
K večeru se ozval Michal. Překvapilo mě, že nepřijel do Prahy autem, ale vlakem. Sešli jsme se v blízké hospodě na rohu ulice, kam jsme chodili před čtyřiceti lety do školy. Michalův život je zcela někde jinde než můj. Oženil se už na vysoké škole a se svou manželkou vydržel dosud. To je hodnota, která na mém žebříčku stojí snad úplně nejvýš a které já jsem se nedokázal ani zdálky přiblížit. Michal, pražský vinohradský patriot se musel kvůli své matce krátce po studiích odstěhovat do Pardubic, rodiště jeho ženy. Jeho rodiče se rozvedli zhruba v té době, kdy se rozvedli rodiče moji. On se s tím dokázal vypořádal lépe než já. Možná proto, že má bratra, možná že je cílevědomější než já, možná proto, že nemusel překonávat překážky zdravotního postižení jako já. To je konec konců dnes jedno. Já jsem také po vysoké škole odešel z Prahy a byl jsem zaměstnán nedaleko Pardubic. Proto jsem tehdy Michala několikrát navštívil doma. On už byl dospělý měl děti zatímco já jsem byl svým způsobem dítě až do svých 46 let, do chvíle smrti své matky.
Když jsem se po několika letech vrátil do Prahy, kontakty s Michalem se na dlouhá léta přetrhly. Michal měl zcela jiné zájmy než já, zcela jinou povahu a víc mu přirostli k srdci kamarádi z gymnázia než z devítiletky. Kontakt na něj jsem našel až před dvěma lety, kdy kdosi kdesi odkazoval na článek v Severských listech. No a ty jsou Michalovým dílem. Že Michal jezdí do severských zemí, to jsem věděl od jeho maminky, kterou jsem po smrti své matky často potkával. Michalova maminka zemřela loni na podzim. Od té doby jsme si s Michalem vyměnili několik e-mailů. Michal z nich i z tohoto mého blogu pochopil, že už příliš necestuji a tak se na mne přijel podívat. Shodou okolností to bylo v den výročí narození mé matky.
Setkání bylo příjemné, možná i tím, že nebylo nekonečně dlouhé. Michal musel ještě týž večer odjet vlakem do Pardubic.
Před dvěma lety, když jsem psal článek odkazovaný v úvodu, přijela ve výroční den narození mé matky má přítelkyně. Během minulého roku kamsi zmizela – také nebyla z Prahy. Je mladší a také se ve svém životě potácí ode zdi ke zdi a to nás snad v určité chvíli spojilo. Tentokrát se ve stejný den objevil kamarád z dětství. Již několikrát se v tento den zcela náhodně někdo objevil nebo telefonicky ozval. Spatřuji v tom jakousi symboliku.
Včera jsem si uvědomil, Jak si na Michalovi cením, že se dokázal vyrovnat s tím, že musel opustit na začátku svého samostatného života milovanou Prahu a dokázal využít to, co mu život poskytoval jinde. On si začal vytvářet svůj samostatný život ve 23 letech, kdežto já až ve 46. To už nejde porovnat. Jsem si vědom toho, že kdyby moje matka nezemřela, byl bych nesamostatný do dnes. Možná vám to připadá legrační, ale je to tak.
klikni - 11.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat