19. 8. 2007

Střípky léta 2007 - 11.část

19.08.2007 10:25 - 02. Deník -trvalý odkaz

Střípky léta 2007 - 11.část


   Nedokázal bych tak usilovně hledat psychologa, se kterým bych mohl o svém životě diskutoval. Posměšné a závistivé hovory s mými příbuznými a známými nikdy k ničemu nevedly.  Nebýt psychologa a neurologa, nezbavil bych se únavy  a řady somatických potíží, které byly způsobeny depresí a stresem.  Jen díky onomu antidepresivu mě některé věci nevadí. Jsem stále pomalejší, nacházím stále méně lidí, kteří mají pro mne alespoň minimální citový význam. Ale dnes už mne to tolik vnitřně nebolí.


sobota 18.srpna

   Dnes jsem byl opět na hřbitově. Vypadá to, že chodím na hřbitov pořád, ale není tomu tak. Jenže bylo hezky a potřeboval jsem se projít.  Od domu k hrobu mé matky to mám 1815 kroků. Od hrobu mé matky k hrobu mého otce to mám 599 kroků.  Rozdíl je v tom, že popel mé matky leží v hrobě už více než 8 let, otec už jen čeká v ústavu až zemře. Čeká tak už rok a osm měsíců. Možná, že tak bude čekat ještě měsíc, možná čtyři roky. Nikdo neví. Návratu do mládí či aspoň domů už není. Kdo ho tam uloží, nevím.  Možná syn jeho poslední ženy, kterou do toho hrobu uložil, možná můj bratranec, možná jeho bývalá spolupracovnice a milenka, možná jeho právník.

   Zase mi to napadlo ve čtvrtek, když jsem se díval na Velmi křehké vztahy. Doktor Strnad hodlá odejít z nemocnice proto, že jeho otec má v nemocnici dělat ředitele. Strnad vypráví hlavní hrdince Anně Peškové, jak ho otec celý život dusil a ponižoval. Kvůli němu se přihlásil do nadace Lékaři bez hranic a odjel do válečných míst. I já jsem po škole kvůli otci odešel z Prahy. Kvůli jeho manipulátorství, se kterým pohyboval lidmi  okolo sebe jak se šachovými figurkami. Po roce 1989 se ukázalo, že to bylo patrně jen proto, že se vždycky mohl spolehnout na StB, která ho za protislužby jistila. jenže tehdy stále předhazoval, jak je schopný a jak všechno dokáže. Nepřehazoval to jen mně. Také mnoha lidem, kterým vyhrožoval, že je zničí.

   Zkušenosti, se kterými vykresloval mladý Strnad v seriálu Velmi křehké vztahy svého otce, mi připadaly velmi blízké. Nad takovým člověkem se nedá vyhrát ani vztah nějak uklidnit, před takovým člověkem je možno jen utéci.  Strnad utekl do zahraniční mise, dokonce doufal, že tam bude zastřelen, protože se obával návratu. To, co líčí Strnad se zdá až přitažené za vlasy. Avšak i jednání mého otce mi připadalo často neskutečné. Přesně jako z nějakého seriálu, při jehož tvorbě zírá scénárista na obrazovku a přemýšlí, jak by ještě ozvláštnil děj. Já jsem utekl před svým otcem (a tady musím říci, že i před svou matkou) z Prahy. Ale to už jsem psal jinde. Tady jsem chtěl napsat, proč mám rád ten televizní seriál. Je to vlastně dnes už jediný pořad, na který se v televizi pravidelně dívám.  Když mi sem tam nějaký díl unikne, nevadí, protože děj se táhne pomalu a tak není o co přijít. Podstatné jsou vztahy, které sestry scénáristky popisují.  

klikni - 12 část
Komentáře
Článek je bez komentářů

Žádné komentáře:

Okomentovat