Střípky léta 2007 - 9.část

04.08.2007 11:18 - 02. Deník -trvalý odkaz

Střípky léta 2007 - 9.část

sobota 4.srpna 2007

   Včera jsem byl na hřbitově.  Před 83 lety se totiž narodila moje matka.

Podobně začínal článek Ode zdi ke zdi, který jsem napsal před dvěma lety. Až na  číslici mohu jimi začít i tento příspěvek. Na minulosti se nedá nic změnit. Mění se maximálně její výklad. Na výkladu toho článku nemusím měnit nic. Historie se nemění, jiná je pouze současnost.  Začnu tedy znovu.

  Včera jsem byl na hřbitově.  Před 83 lety se totiž narodila moje matka.  Můj život se už tak nepotácí jako před dvěma lety, kdy jsem stál při stejné příležitosti nad hrobem své matky. Není však také ani nijak pevně ukotven. S některými skutečnostmi jsem se od té doby smířil. Například, že můj život už nebude naplněn milými a chápavými lidmi. Pochopil jsem to dlouhými diskuzemi se svým psychologem.

  Psycholog je toho názoru, že pevné celoživotní vztahy se vytvářejí v dětství. On má skupinu kamarádů, se kterými chodil na devítiletku a přátelí se s nimi dosud.

   Dal jsem do hřbitovní vázy růži a v lucerničce jsem vyměnil baterie v elektrické svíčce (vydrží svítit tři týdny). Vyšel jsem ze hřbitova a spěchal na tramvaj. Odpoledne měl přijet do Prahy můj spolužák z devítiletky a tehdy i nejlepší kamarád Michal. Neviděli jsme se asi patnáct či dvacet let.

   Nastoupil jsem do tramvaje. Uviděl jsem jiného svého spolužáka z devítiletky Standu. O něm jsem psal před několika měsíci v článku Jaké to je (být invalidním důchodcem)?

   Standa seděl na sedadle s poněkud nepřítomným pohledem. Byl několik dní neoholený a bylo z něj cítit pivo. Řekl jsem mu, že jsem byl na hřbitově, protože je den výročí narození mé matky. Standa řekl, že byl v hospodě. Podivil jsem se, protože bylo teprve poledne a na Standovi bylo vidět, že už notně nasával. Standa řekl, že má dovolenou. Malíř mu maluje patnáct let nemalovaný byt a tak se Standa sebral a šel do hospody.  Nyní si jede do banky vyzvednout peníze, aby malíři zaplatil.  Vystupovali jsme ve stejné stanici. Standa pracuje nedaleko mého bydliště a tak šel do blízké banky. Řekl jsem mu, že se odpoledne setkám s Michalem, který přijede do Prahy. Standa měl co dělat, aby se soustředil na to, co říkám. Poznamenal, že by Michala už asi nepoznal, ať ho pozdravuji a odkráčel. Možná už měl zase žízeň.

  

klikni - 10. část

komentáře 0

Komentáře

Článek je bez komentářů