Volní novináři asi na valné hromadě Syndikátu novinářů neuspějí - 2.část
Je to možné změnit?
Upozornil jsem pana Punčocháře na špatnou komunikaci uvnitř Syndikátu. Upozornil jsem na to, že podle mého názoru je v Syndikátu uplatňováno příliš direktivní řízení. V květnu minulého roku řídící výbor inicioval schůzku volných novinářů a inicioval založení klubu, přestože věděl, že o něj v minulosti nebyl zájem a klub volných novinářů se prakticky už před deseti lety rozpadl. Řekl jsem panu Punčochářovi, že nechápu, proč členové grémia Syndikátu iniciovali vznik klubu volných novinářů a prakticky celý rok dělají vše proto, aby se tento klub nemohl prosadit a pro nezájem aby se zase rozpadl. Syndikát neumožňuje komunikaci s nikým, kdo by se do toho klubu mohl přihlásit. Neumožňuje ani získání adres nebo kontaktů na členy Syndikátu, které by klub mohl oslovit.
Pan Punčochář řekl, že poskytnutí informací o členstvu spadá pod ochranu osobních údajů a že zájemci mají možnost si o vzniku klubu přečíst v Mediažurnálu nebo na webových stránkách. Upozornil jsem na to, že už od září loňského roku se snažíme s panem Ungárem založit webovou stránku Klubu volných novinářů. Byla už v pokusné verzi připravena 7.prosince 2006, v den, kdy jsme byli pozváni na schůzi řídícího výboru Syndikátu, která hlasovala o založení Klubu volných novinářů. Přesto se stále vyskytovaly nové a nové potíže a stránka dosud nebyla napojena na centrální web Syndikátu. Již před tím jsem nabízel místopředsedovi Syndikátu panu Kubičkovi možnost, aby diskuze o budoucnosti klubu spolu s uveřejňováním mých postřehů byla zatím vedena na mém blogu. A to pouze do doby, než bude oficiální web Klubu volných novinářů spuštěn.
Pan Punčochář řekl, že zveřejňování odkazů na soukromé stránky není na webu Syndikátu možné, vzhledem k protisyndikátním článkům, které byly uveřejněny v Tomově deníku. Do té chvíle pan Punčochář nevěděl, že já jsem autorem Tomova deníku. Tak jsem mu to sdělil. Pan Punčochář řekl, že nemá nic proti mým názorů, ale že vycházím ze lživých údajů.
Já osobně si myslím, že jsem nic lživého o Syndikátu novinářů do Tomova deníku, v rubricehttp://tomuv.denik.sblog.cz/klub_volnych_novinaru/ nic lživého nenapsal. Napsal jsem pouze své názory na vedení Syndikátu novinářů a to i názory negativní. Poukázal jsem, co podle mého názoru nefunguje a na tom, myslím, není nic špatného a zvláště ne lživého.
Paní a pán, kteří přišli na volební shromáždění mimo členů Klubu volných novinářů sdělili, že také oni se potýkají s tím, že nevědí, co vlastně mají správně podle vedení Syndikátu dělat.
Zopakoval jsem panu Punčochářovi, že si myslím, že řídící výbor nekomunikuje se členy Syndikátu. Pan Punčochář mi na to řekl, že přede dvěma lety zveřejnil nějakou anketu, která se týkala názorů členstva a že od té doby se výsledky této ankety řídí.
Předseda Klubu volných novinářů pan Chrastina se mě zastal a řekl, že moje stránka je moje soukromá stránka, že nevyjadřuje názory Syndikátu a že není třeba brát na mou stránku zřetel. Pan Punčochář to připustil a zopakoval, že web Syndikátu nemůže mít odkazy na soukromou stránku.
Snažil jsem se vysvětlit panu Punčochářovi, že vedení Syndikátu nepřipouští diskuze se členy, že na webu Syndikátu nejsou možné diskuze nebo články z rozmanitými pohledy na určitá řešení. Řekl jsem, že já trvám na tom, aby web Klubu volných novinářů takovou možnost dikuzí a komentářů umožňoval. Jednalo by se samozřejmě o příspěvky členů Syndikátu.
Pan Punčochář řekl, že taková diskuze může být i na webu Syndikátu. Na mou otázku, proč tomu tak již dávno není, se tvářil rozpačitě.
Opakoval jsem svou otázku, proč zmizely z článku na webu termíny volebních shromáždění novinářů působících v Praze. Pan Punčochář připustil, že chybička se vloudila.
Za výbor Klubu volných novinářů jsme panu Punčochářovi sdělili, že již do několika čísel Mediažurnálu jsme dávali výzvu volným novinářům, aby vstoupili do klubu. Tato výzva se tam neobjevila. O vzniku Klubu volných novinářů tam byla vždy jen zcela bezvýznamná poznámka. Pan Punčochář řekl, že Mediažurnál trpí tím, že jsou tam určité nepřesnosti a dokonce i pravopisné chyby. Mediažurnál nechce nikdo dělat. Pan Jindřich Beránek, důchodce, který se Mediažurnálem zabývá, tak patrně na to sám nestačí.
Vznikla i malá debata o tom, zda Mediažurnál má být pouze úředním věstníkem nebo má-li obsahovat i publicistické články. Sám pan Punčochář byl v tomto směru rozpačitý a nevěděl si rady.
Opravdu mi není jasné, proč by člen Syndikátu novinářů nemohl mít svůj vlastní názor a nemohl ho nikde projevit. Proč by na oficiálním webu Syndikátu nemohly být odkazy na stránky jednotlivých členů. Možná, že je to proto, že většina členů Syndikátu nejenom že nemá svou vlastní stránku, ale podle mých zkušeností z posledního roku řada z nich ani neumí pracovat s počítačem, nemá počítač ani internet doma, musí chodit pracovat na počítač a internet například do presscentra Syndikátu novinářů. Já bych přitom řekl, že novinář by měl mít přístup internetu i z domova, aby stále sledoval dění. Opak mi připadá spíše zvláštností.
klikni - 3.část
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat