19. 9. 2008

Vinohradské vinobraní září 2008

19.09.2008 14:12 - 07. Zábava -trvalý odkaz

Vinohradské vinobraní září 2008

sejdeme se na Jiřáku 19. a 20. září
program ZDE
Sobota 20.9. dopoledne:
   Včera jsem měl cestu okolo nám. Jiřího z Poděbrad zcela neplánovaně a tak jsem se na vinobraní před osmnáctou hodinou podíval.

   Poměrně nepříjemně mě překvapilo, že park byl obehnán jakýmsi modrým igelitem, přes který nebylo z Vinohradské ulice vidět. Tam, kde nebyl igelit, navazovaly buňky mobilních záchodů TOI. Záchodů bylo hodně. Sice jejich umístění nebylo příliš estetické, avšak vzhledem ke svým vlastním fyziologickým potřebám jsem toho názoru, že je lépe, když je při podobných akcích záchodů spíše nadbytek než nedostatek. Příjemně mě překvapilo, že to nebyly jen ony uzavřené modrobílé boudičky, ale také otevřené pisoáry pro rychlou pánskou potřebu. Ty jsem dosud ještě nikde jinde neviděl.

   Lidí tam bylo přiměřeně páteční době. Park vypadal obehnán igelitem však jaksi malý. Kdoví jak to bude vypadat o sobotním odpoledni.

   Tak jak je mým zvykem, chtěl jsem si dát burčák. Vždyť proto se vinobraní pořádá a tak si ho dávám každý rok. Dával jsem si vždy jen dvě deci, protože ctím tradici, avšak burčák není můj oblíbený nápoj. Stánků s burčákem bylo dostatek, avšak nenabízely dvě deci burčáku, ale jen tři deci nebo půl litru nebo rovnou litrapůl plastikovou láhev. K té se dávaly zdarma dva dvoudecové kelímky. Do nich se však nečepovalo. Požádal jsem o tři deci. Prodavač řekl, že má jen půllitrové kelímky. Požádal jsem ho, aby mi do takového kelímku nalil jen tři deci. Řekl, že nemůže, protože kelímek pro něj reprezentuje tržbu 45 Kč za půl litru burčáku. Uspěl jsem až u třetího stánku.

   Sele, jehož plátek si dávám, že bude péct patrně až v sobotu odpoledne. Avšak nevím, zda se na Jiřík vydám znovu. Tím, co jsem viděl, jsem nebyl příliš nadšen a nyní, v sobotu dopoledne, je docela zamračené počasí. Koupil jsem si tam ještě obrovský pendrek, jak se za mého mládí říkalo lékořicové tyčce. Tenhle byl tak obrovský, že vypadal spíš jako kus tenčího lana. Jen prodávající slečna nevěděla, co je to pendrek. Říkala tomu jen lékořice. Měla totiž i jiné druhy: višeň (červený), jablko (zelený) a několik dalších. Jenže jal starší pamatují, pendrek byl vždy jen lékořice.

   Jestli se na Vinohradské vinobraní vypravím ještě dnes, nebudu tam fotit. Modrý igelit se mi nelíbí. Odkazem se můžete prokliknout,  co jsem na Jiřáku vyfotil v roce 2006 a letos na jaře při oslavách 550. výročí korunovace krále Jiřího z Poděbrad.

   Zvláště letos v květnu to bylo opravdu velkolepé. A park nebyl obehnán modrým igelitem.


Sobota 20.9.  večer:
   Přece jen jsem se byl na vinobraní ještě podívat, a to okolo páté hodiny odpolední.
Kupodivu tam nebylo víc lidí než včera. Možná, že mnohé odradil ten modrý igelit. Náměstí z dálky vypadalo jako vyznačené stavební práce. Počasí bylo zamračené.  Burčák byl nabízen už jen v půllitrových kelímcích za 45 korun, třetinky byly všude pečlivě  zaškrtány. Koupil jsem si tedy jedno deci teplé medoviny. Sele se peklo, otáčelo se na rožni, ale ještě  nebylo hotové. Možná, že dopolední sele již bylo snědeno.

   V dálce se míhali na dvou pódiích různí účinkující. Koupil jsem si ještě tři pendreky do zásoby a pospíchal domů. Chtělo se mi na záchod, ale ne na TOI.
Komentáře
Článek je bez komentářů

Žádné komentáře:

Okomentovat