Jsme malý národ, prý si nevidíme přes plot.
Neumíme dělat činy a tak nám radí ti z Číny,
Vietnamu Ukrajiny i Ruska, naše povaha je kluzká.
Bojíme se cizinců, přivedou nás do chudobinců.
Je jich plný dvoreček, pláče český tvoreček.
Seberou nám práci, protože jsme leváci.
Český hřbet se radši skloní anebo si triko honí.
Hrdost jsme nedostali do vínku, to raději počůráme plínku.
Sebevědomí má ministryně kultury, když honí ty divadelní potvory.
Ředitel Národního divadla ten už spadl do propadla.
Kéž by se i paní Hanáková za ním propadla.
Kéž by se vrátila léta šedesátá a my bychom si opět řekli,
že naše kultura vzkvétá.
V podzemí vinohradského klubu, hraje divadelník na svou hubu,
přednáší verše Václava Hraběte,
zatímco národ se směje klimbání knížete.
Ideály jsou postaveny naruby
a rádia plivou komerční otruby.
Kam na ty básně chodíš? Nebo to vvvvvvv
OdpovědětVymazatBásničky Mě napadají, Tenisáku. Cvičím si stárnoucí mozek...
OdpovědětVymazat