Jednosměrka
Pan Repose napsal na svém blogu zajímavou drobnůstku o vztazích, kterou nazval Jednosměrka:
"26. prosince 2005 16:50 | Repose | Glosy
Někdy mám pocit, že většina vztahů funguje jako jednosměrka, pouze jedním směrem. Každý si vám postěžuje, každý od vás očekává povzbuzení nebo radu ... Ale když totéž potřebujete vy, nenajde se nikdo. Lidi chtějí jen přijímat. Každého zajímají jen trable vlastní.
Je to jako v hospodě, dokud platíte, kamarádu je dost, když nemáte, tak vám neobjedná nikdo a zůstanete sám."
Je to téma, o kterém také často přemýšlím a proto jsem napsal svůj komentář, který přetiskuji i pro návštěvníky svých stránek:
Máte pravdu, milý Repose, takhle podobně to já pociťuji taky, ale mám ještě jednu variantu. Jsou to věční radilové. Mám dojem, že oni žijí jen tím, že radí druhým, jak by měli žít. Příklad - je spousta mých známých a příbuzných, kteří mě nikdy nezavolají. Když je zavolám já, oni v první větě projeví obavu, co že se mnou je, když jsem se tak dlouho neozval. Když jim řeknu, že oni se mohli ozvat také, odpoví větou typu "my toho máme hodně". V druhé fázi rozhovoru vyzvídají, co je u mně nového, aniž by sami řekli cokoli o sobě. Pokud jim řeknu o některých svých starostech (aby si nemysleli, že jen oni mají starosti, zatímco já se nudou kopu do zadku), začnou mi ve třetí fázi rozhovoru radit. Začnou se vyptávat proč jsem něco udělal tak a ne jinak. Začnou buď vyjadřovat skepsi k tomu, jak já žiju a říkat, že oni mi už minule radili jinak nebo to úplně jakoby přeslechnou a řeknou: "Hlavně, že jsi v pořádku, tak se zase někdy ozvi". No, a ti lidé, o kterých jste psal vy, Repose, ti, kteří mají potřebu si postěžovat a sdělit mi, že oni se mají hůře než já, začínají rozhovor větou: "U tebe je všechno v pořádku?" A tím dávají najevo, že nic jiného nechtějí slyšet. Když jim řeknu, že je spíš všechno v nepořádku a začnu o svých problémech mluvit, obvykle mě přeruší větou: "To už jsi říkal minule."
Ještě k té jednosměrce. Takto jsem ukončil vztahy s řadou lidí, protože už mě unavovalo udržovat vztah jednosměrně. Jsem toho názoru, že pokud mám zájem o vztah s určitým člověkem, musím do něj sám investovat a to do určité míry i bez odezvy z druhé strany. Lidé jsou dnes zvyklí, že většina lidí se ozývá pouze když něco potřebuje. Ale stane-li se mi u někoho opakovaně, že ho třeba zavolám a on mi dá najevo, že jsem se trefil do nevhodné doby, abych zavolal jindy, ale sám se nikdy neozve, po určité době se přestanu ozývat i já. Např. - někoho zavolám a on mi řekne: "Zavolej jindy, teď mám návštěvu." , připadá mi to dost jednostranné. A když se mi to u stejného člověka stane třeba 3x, nevidím důvod, abych se pokoušel kontakt udržovat dále sám.
Vztah nemůže být nikdy jednosměrný. Jednosměrná je pouze závislost na někom jiném či přání vztahu (někdy i docela zbožné).
Někdy je pro mne nepochopitelné, jaké pochody v hlavě lidem probíhají. Např. pan Lebeda tady na seznamáckých blozích mě mnohému naučil, ale když jsem hned nechtěl provést jeho rady na svém blogu a měl jiný náhled na život, stal jsem se patrně jeho nepřítelem, protože si dal do podtitulu svého blogu, že já nejsem vítaným návštěvníkem jeho blogu. Aspoň je to tam napsáno v této chvíli, kdy píšu tyto řádky. Jenže pokud někdo myslí, že lze komunikovat jenom s lidmi, kteří jsou naprosto stejného smýšlení a všemu se podřizují, tak si ani mnoho vztahu nemůže vytvořit.
Komentáře
Opravdu velice zajímavé čtení. Začínám přemýšlet se já sám občas nechovám příliš jednosměrně. Řekl bych, že mám dost často období, kdy příliš přemýšlím sám nad sebou. Naštěstí nemám příliš potřebu své myšlenky někomu sdělovat, ale když se proplétám různými myšlenkami, tak lidem moc nenaslouchám. Otázka je co s tím a jestli má vůbec cenu se snažit o změnu. Řekl bych že ne...
[2]11.01.06 16:49:05skritek.bloguje.cz
Krásný komentář, s kterým se zcela ztotožňuju. Dělám to úplně stejně, když někdo nereaguje, tak už taky pak nereaguju.
Žádné komentáře:
Okomentovat