Umřel člověk - 2.část
V den pohřbu jsem poslal otci parte. Za několik dní jsem od něj dostal tento dopis:
■ ■
Milý Tomáši,
obdržel jsem od Tebe smutnou zprávu o úmrtí tvé maminky.
Dovol, abych Ti projevil svoji i mojí ženy hlubokou soustrast nad ztrátou pro tebe nesmírně vzácnou a pro mě moji první životní partnerkou, se kterou jsem prožíval dobré i zlé plných 18 let. Nikdy nezapomenu, že pro Tvoji maminku i mě bylo nejméně 12 let velmi šťastných. Je mě nesmírně líto, že jsi mě poslal úmrtní oznámení tak pozdě, neboť jsem jej obdržel až v úterý 8.prosince polední poštou a pohřeb byl již v pátek 4.12. t.r. To jsem od Tebe nečekal, že půjdeš tak daleko. Mě se to opravdu hluboce dotklo a myslím, že přes naše rozdílné názory si to od Tebe nezasloužím.
Věděl jsem, že maminka má problémy s nohama, ale že je tak vážně nemocná, to jsem netušil. To jsi mne nemohl alespoň zavolat? Nemíním při tak smutné události psát dlouhý dopis. Jsem si dobře vědom, co pro Tebe a Tvoje uzdravování po narození maminka všechno udělala a jak se obětovala, aby Ti umožnila zmenšit následky nešťastné Tvé choroby. Ale aby to mohla dělat, opustit své zaměstnání a plně se Ti věnovat, musel jsem já velmi tvrdě pracovat a vydělávat za velmi obtížných podmínek a neustálého politického pronásledování. Nechce se mě na tu dobu vzpomínat, ale měl jsem často pocit, že si to neuvědomuješ. Jinak bys přeci nemohl takovou věc provést, žes mě včas neoznámil, co se s maminkou děje.
Rád bych Tě nakonec požádal, abys mě dodatečně napsal, kam maminku uložíš k věčnému spánku, abych mohl alespoň dodatečně přijít a s kytičkou ji poděkovat za to dobré, co jsme spolu prožili.
Jsem přesvědčen, že jsi se v posledních letech o maminku pečlivě staral a tak ji částečně splatil její obětavost a péči o Tebe. Za to přijmi můj dík.
Přeji Ti brzké zotavení a kdybys přeci jen někdy potřeboval radu nebo pomoc, ujišťuji Tě, že se můžeš vždy na mě obrátit, přestože jsem již také starý a ne zcela zdravotně v pořádku. Přeci jen si myslím, že jsem zůstal Tvým otcem.
S pozdravem
táta
■ ■
Po přečtení tohohle dopisu jsem byl opravdu rád, že otec na pohřbu mé matky nebyl přítomen. Do dopisu zapomněl otec napsat, že způsob jeho „politického pronásledování“ v době mého dětství spočíval v tom, že byl spolupracovníkem a později i elitním agentem StB, což mu umožňovalo ve chvílích touhy po důležitosti nad svými nejbližšími nasazovat své „mocné známé“ a jeho práce nebyla nikdy tak tvrdá, jak neustále všem okolo předhazoval. Já jsem do vydání Cibulkových seznamů ani nevěděl, že nějaké StB existuje a co to je. Ale pak už jsem se nedivil, že otec se vždy dokázal dostat z různých nepříjemností. Jenže patně to nebylo jeho mimořádnými schopnostmi, kterými se vždy chlubil. I zkušenosti dalších let, kdy by se vztah s mým otcem mohl případně zlepšit, (protože matka, která jakoby před tím mezi námi stála, už nežila), ukázaly, že to není možné. Otec zůstal mým otcem jenom v podobných dopisech, ale jeho činy byly obráceny proti mně.
Smrt není záležitostí širokého obecenstva. Pro ty blízké by však měla vždy být důvodem k zamyšlení, že umřel člověk. To se týká jak lidí obecně známých, tak i zcela neznámých.
Komentáře
Článek je bez komentářů
Žádné komentáře:
Okomentovat